Joseph Bernt v kontextu utváření Staatsarzneikunde

Abstract

The presented dissertation focuses on two interconnected topics. First, it examines Joseph Bernt (1770-1842), a native of Litoměřice and a professor of so-called state medicine, who served at both the Vienna and Prague medical faculties in the first half of the 19th century. Second, it explores the phenomenon of the emergence of state medicine, a field to which Joseph Bernt dedicated his entire academic career. The dissertation seeks to portray Joseph Bernt as a figure who contributed to the formation of forensic medicine and its methodological foundations, while also situating him within the broader context of state-medical thought. Bernt's work illustrates how the integration of scientific knowledge, administrative structures, and legal requirements enabled the establishment of a new type of medical discipline that addressed the needs of the profession in response to the transformations of a modernizing state. State medicine, which represented one of the key elements of Enlightenment state administration, was part of a broader discourse aimed at systematizing healthcare and regulating public health. During this period, regulatory me- chanisms were being developed and gaining momentum, mechanisms intended to impact the entire population of the country. This era saw the emergence of collective and...

Předkládaná disertační práce se věnuje dvěma vzájemně propojeným téma- tům. V prvé řadě Josephu Berntovi (1770-1842), litoměřickému rodákovi a profesorovi tzv. státní medicíny, který působil na vídeňské i pražské lékařské fakultě v první polovině 19. století. Dále se zaměřuje na fenomén vzniku státní medicíny, které se Joseph Bernt po celou dobu své akademické dráhy věnoval. Práce se snaží představit Josepha Bernta jako osobnost, která přispěla k for- mování soudního lékařství a jeho metodologických základů, a zároveň jej zasadit do širšího kontextu státně-lékařského myšlení. Berntova práce ukazuje, jak propojení vědeckých poznatků, administrativních struktur a právních požadavků umožnilo vytvořit nový typ lékařské disciplíny, která reagovala na potřeby vlastní profese v souvislosti s proměnami modernizujícího se státu. Právě státní medicína, která představovala jeden z důležitých prvků osvícenské státní administrativy, byla součástí širšího diskurzu směřujícího k systemati- zaci zdravotní péče a kontrole veřejného zdraví. V této době se formovaly a nabíraly na síle regulační mechanismy, které měly mít dopad na celou populaci země. Tehdy vznikala kolektivní a sociální medicína v podobě, která ovlivňuje přístup k medicíně až do dnešních dnů.