English first person plural imperative clauses and their Czech counterparts

Abstract

Tato práce se zabývá anglickými rozkazovacími větami s imperativem první osoby plurálu. Přesněji řečeno se zaměřuje na poskytnutí přehledu různých kategorií ilokuční síly, které tato forma vyjadřuje. České překladové protějšky jsou užity jako prostředek určování těchto kategorií. V průběhu analýzy studie při využívání těchto protějšků zjišťuje specifické indikátory v češtině, které pomáhají určit kategorie ilokuční síly anglických originálů. Práce je složena ze dvou hlavních oddílů. První je teoretická část, která se zaměřuje na popsání gramatické formy rozkazovací věty s imperativem první osoby plurálu, na popsání studijního rámce diskursní funkce a kategorií ilokuční síly přizpůsobeného této práci, na shrnutí distribuce rozkazovací věty s imperativem první osoby plurálu napříč oblastmi diskursu a na poskytnutí přehledu různých syntaktických a/nebo lexikálních prostředků vyjadřujících direktivní funkci v češtině. Druhá, empirická část, analyzuje sto příkladů z paralelního překladového korpusu InterCorp za užití jejich českých protějšků.

The present thesis studies the English 1st person plural imperative clause. Specifically it focuses on outlining the various possible categories of illocutionary force expressed by it. Czech translation counterparts of the clause are used as an ancillary means of determining these categories. In the process of utilising these counterparts during the analysis, the study also identifies specific markers in the Czech language helpful in determining categories of illocutionary force of the English originals. The thesis is comprised of two main parts. The first, theoretical part focuses on describing the grammatical form of the 1st person plural imperative clause, on forming the framework of discourse function and categories of illocutionary force as utilised by the study, on summarising the distribution of the 1st person plural imperative clause across the fields of discourse and on outlining the various syntactic and/or lexical means through which the Czech language expresses the directive discourse function. The second, empirical part analyses one hundred examples of English 1st person imperative clauses and their Czech counterparts from the parallel translation corpus InterCorp.