Nerovnost lidí u Aristotela

Abstract

Práce se zabývá otázkou nerovnosti lidí u Aristotela z hlediska rozdílného pojetí jejich přirozenosti. Podává nejprve výklad o paradigmatické podobě přirozenosti člověka jakožto člověka a cíli jeho života v podobě eudaimonie, v níž se snaží ukázat provázanost obou základních charakteristik člověka, tj. živočicha mající rozum (zóon logon echon) a živočicha politického (zóon politikon). Ukazuje následně, že tato přirozenost člověka se (zejména v kontextu ctnosti) diametrálně liší od přirozenosti jiných entit. Postupně se věnuje jednotlivým deficientním podobám lidské přirozenosti (otrokům, ženám a barbarům) a základní předpoklad jejich podřadného postavení identifikuje v jejich nedostatečné účasti na rozumu. Důvody pro postulování takovéto koncepce lidského přirozenosti vidí autor práce zejména v Aristotelově obecné metodě zkoumání, která se odvíjí od specifického přístupu k jevům, a ve způsobu nahlížení na lidskou existenci obecně. V poslední (kritické) části práce autor v návaznosti na úvahy Jacquese Rancièra identifikuje Aristotelovu politickou filosofii jako případ para-politiky, která se opírá o teorii lidské přirozenosti jakožto základní argumentační substrát pro nerovné postavení členů polis. Na Aristotelově specifickém způsobu znepřítomnění dému (typicky v případě rolnické demokracie),...

The thesis deals with the question of the inequality of people in Aristotle from the point of view of the different conception of their nature. First, he gives an explanation of the paradigmatic form of the nature of man as a man and the goal of his life in the form of eudaimonia, in which he tries to show the interconnection of the two basic characteristics of man, i.e. the animal having reason (zōon logon echon) and the political animal (zōon politikon). The thesis then shows that this nature of man (especially in the context of virtue) is diametrically opposed to that of other entities. Gradually, he deals with individual deficient forms of human nature (slaves, women and barbarians) and identifies the basic assumption of their inferior status in their lack of participation in reason. The author of the thesis sees the reasons for postulating such a conception of human nature mainly in Aristotle's general method of investigation, which is based on a specific approach to phenomena, and in the way of looking at human existence in general. In the last (critical) part of the thesis, the author, following the reflections of Jacques Rancière, identifies Aristotle's political philosophy as a case of para-politics, which relies on the theory of human nature as the basic argumentative substrate for the...