Social exclusion in the Czech Republic

Abstract

Příspěvek se zabývá vystižením regionálních rozdílů ukazatelů, které můžeme považovat za charakteristiku sociálního vyloučení. Regionální diferenciace je založena na krajském uspořádání, které existovalo v České republice před rokem 2000. Charakteristika sociálního vyloučeni je popsána za použiti Šesti indexů dílčích a jednoho indexu souhrnného. Dílčí indexy charakterizují podíl vyloučených z pracovního trhu - index nezaměstnanosti (LMI), ukazatel úrovně vzdělanosti - index vzdělanosti (EAI), index spotřeby potravin (IFE), ukazatel spokojenosti s úrovní bydlení - index úrovně bydlení (FÍCI), ukazatel subjektivního vnímání zdravotního stavu - index zdraví (HSI) a index rozšíření zločinnosti (CSI). Konstrukce těchto indexů je taková, že jejich hodnoty se pohybují mezi 0 a 1 Celkový index sociálního vyloučení (IES) je pak průměrem těchto šesti indexů. Výsledky jsou soustředěny v tabulkách 1-7, doplněných o přehled pořadí jednotlivých regionů podle dílčích indexů i indexu souhrnného (tab. 8); v další tabulce (9) je seřazení indexů podle jejich vlivu na index souhrnný, tj. které indexy úroveň celkového indexu zvyšují a které jeho úroveň snižují

V poslední tabulce II je pak celkové vyjádření regionální diferenciace z hlediska úrovně sociálního vyloučení. Deset regionů Česka se rozdělilo do 3 skupin. Ve skupině první jsou východočeský a západočeský region (kraj) s nejpříznivější úrovní sociálního vyloučení; jihomoravský, jihočeský a středočeský region se nacházejí ve střední části tabulky a konečně v severočeském, severomoravském regionu a v Praze jsou hodnoty sociálního vyloučení nejvyšší (nejnižší hodnoty jsou ve východočeském regionu a nejvyšší v severomoravském). Celkové postavení regionů ve vzájemném srovnání je dobře patrné z tab. 10. Index nezaměstnanosti ovlivňuje negativně zejména postavení severočeského a severomoravského regionu a naopak pozitivně postavení Prahy. Podobný vliv má i index vzdělanosti. Naopak index rozšíření zločinnosti ovlivňuje negativně postavení Prahy a středočeského a severočeského regionu. Nejlepší postavení východočeského regionu bylo možno očekávat; je ovlivněno především nízkou úrovní kriminality a spokojeností obyvatelstva se zdravotním stavem; relativně dobré postavení západočeského regionu se může jevit jako překvapivé. Z celého srovnání je patrné, že celkové postavení je ovlivněno nevážením dílčích indexů v indexu souhrnném; tyto váhy by se však velmi obtížně hledaly a nepomohly by k pochopeni vzájemného postavení jednotlivých regionů; spíše by tento obrázek zatemnily