Vzdělávání v procesu léčby schizofrenních pacientů

Abstract

Touto prací bych ráda alespoň stručně přiblížila problematiku péče o duševně nemocné, která se sice za posledních deset let stala veřejnosti mnohem známější, ale přesto ne příliš preferovanou. Smutným paradoxem je, že téměř všechna duševní onemocnění jsou z větší či menší části zapříčiněna právě společností (stres, spěch, přílišné nároky kladené okolím, neutěšené partnerské, rodinné vztahy, agresivita ... ). Z té je nemocný člověk vyřazen a po zlepšení jeho zdravotního stavu se do ní chce většinou opět navrátit (resocializace, integrace), což je pro něj nesmírně obtížné, a podaří-li se mu překonat všechny překážky na jeho straně, je to právě společnost, která mu brání v jeho snahách. Nechce ho přijmout, protože v obecném povědomí je zakódován odpor k čemukoli, co se nějakodlišuje, strach z nezvyklého. Tím, že byli duševně nemocní v dřívější době izolováni ve speciálních zařízeních oddělených od vnějšího světa, je nyní pro soudobou společnost nezvyklé považovat je za svou součást. Snahou moderních psychiatrických přístupů je začlenit tyto lidi zpět do běžné komunity, nebo lépe- vůbec je z ní nevyřadit, poskytovat psychiatrickou pomoc bez toho, aby byl člověk zavřený v ústavu. To však vyžaduje změnu v celé společnosti,v jejím pohledu na duševně nemocné. Hlavnímcílem této práce je zdůraznění významu vzdělávání ve všech fázích léčby schizofrenní psychózy i v následujících obdobích. Pomineme- li farmakoterapii, je celý proces léčby de facto především učením. Už faktem, že člověk onemocněl duševní chorobou, se jeho život od základu mění.