Otázky výchovy a vzdělání jsou tak staré jako lidstvo samo. Život každého člověka je spoluutvářen tím, co se naučí a tím, co mu předchozí generace předají jako základ jeho samostatné existence. Správné výchově a vzdělání byl zejména od doby osvíceného 18. století přikládán velký význam. Rovněž moderní doba věnuje těmto otázkám velkou pozornost a pedagogika jako samostatný vědecký obor, zabývající se výchovou a vzděláním, zaujímá důležité místo v rámci společenských věd. Vzhledem k šíři problémů, jimiž se pedagogika zabývá, a s ohledem na historické, společenské, kulturní a intelektuální tradice jednotlivých regionů i zemí však neexistuje jednotně přijímané vymezení pedagogiky. 1 Jako každá věda, má i pedagogika svůj vlastní předmět bádání, obsahovou strukturu, účel a metody. Obecně lze říci, že pedagogika zkoumá obecné zákonitosti výchovy jako společenského jevu, definuje cíle, obsah, podmínky, metody a prostředky výchovy; dále rovněž sleduje vztahy mezi biologickými a psychologickými podmínkami výchovy a vzdělávání či vliv sociálního, ekonomického a politického prostředí.