Efektivita vyjednávání v režimu klimatické změny - role Evropské unie, USA a Číny

Abstract

This thesis addresses the topic of the effectiveness of negotiation in the climate change regime, which is examined in connection with leadership theory. The goal of this thesis is to find out, if selected actors behaved as leaders during climate change conferences and if their behavior contributed to the effectiveness of negotiation in the climate change regime. Effectiveness of negotiation is examined at three selected climate change conferences, more specifically at the Copenhagen Climate Change Conference (2009), Cancún Climate Change Conference (2010) and Paris Climate Change Conference (2015). The leadership role is examined at above mentioned conferences with connection to the European Union, the USA and China. The research of leadership is based on the congruence method, which is based on examination of observable predictions established from theory. This thesis reached the conclusion, that the Copenhagen Climate Change Conference was not effective, on the contrary the Climate Change Conferences in Cancún and Paris were assessed as effective. In connection to fulfillment of conditions of leadership, the thesis reached the conclusion, that at the Copenhagen Climate Change Conference none of the actors acted as a leader, at the Cancún Climate Change Conference the European Union acted as a...

Diplomová práce se zabývá efektivitou vyjednávání v režimu klimatické změny, kterou zkoumá ve spojitosti s teorií vůdcovství. Cílem práce je zjistit, zda se vybraní aktéři chovali na konferencích o změně klimatu jako vůdci a zda jejich chování přispělo k efektivitě vyjednávání v režimu klimatické změny. Efektivita vyjednávání je zkoumána na třech vybraných konferencích o změně klimatu, konkrétně na Konferenci o změně klimatu v Kodani (2009), Konferenci o změně klimatu v Cancúnu (2010) a Konferenci o změně klimatu v Paříži (2015). Vůdcovská role je zkoumána na vybraných konferencích u Evropské unie, USA a Číny. Zkoumání vůdcovství je založeno na metodě kongruence, která spočívá ve výzkumu ověřitelných předpovědí vytvořených z teorie. Práce došla k závěru, že Konference o změně klimatu v Kodani nebyla efektivní, naopak konference o změně klimatu v Cancúnu a Paříži byly zhodnoceny jako efektivní. Ve spojitosti s naplněním podmínek vůdcovství bylo zjištěno, že na kodaňské konferenci nepůsobil žádný aktér jako vůdce, na konferenci v Cancúnu zastávala roli vůdce Evropská unie a v případě pařížské konference bylo vůdcovské chování vysledováno u Evropské unie a USA. Analýza práce ukazuje, že v případě, že vybraný aktér působil na konferenci o změně klimatu jako vůdce, efektivita konference byla vyšší.