Tábor Valka u Norimberku (1949-1954)

Abstract

The theme of my work is Valka, a camp for refugees and strangers without home, one camp out of many. By combining and confronting various kinds of resources: both written and oral, official and non-official, I strive to draw a more solid picture of the camp's reality. Although the camp existed - bearing the name Valka - between 1946 and 1960, my focus lies in the period between 1949 and 1954 when Valka served as a governrnent-run, Bavarian camp, opened for refugees from Communist Czechoslovakia. In the course of íts history, the camp would internationalize, opening its gates for the post-bellum "homeless", ie. displaced persons. Due to the motives which forged Valka's existence, I launch my work by discussing Czechoslovak refugee situation as well as the shift in the state boarders: I place the refugee problems into a broader context, focusing, however, on the Western, especially American Occupation Zone. At the same tirne, stilI in the First Chapter, I pinpoint the important differences in approaches of the International, and the Local - i.e. German -, authorities. The Second Chapter deals with the history and development of the very space where Valka existed, I focus on the organizational and structural changes between 1949 and 1954. The Third Chapter is based on both archival and secondary resources, as...

Být uprchlíkem, cizincem bez domova či žadatelem o azyl je pro většinu z nás, žijících v relativním bezpečí svých domovů, něčím jen těžko představitelným. Tisíce lidí však v minulosti opouštěli, dnes opouští a v budoucnosti budou opouštět své domovy pod tlakem nejrůznějších okolností, zanechávajíc přitom za sebou své rodiny, přátele, zaměstnání, postavení, majetek a vše známé. Vykořenění ze svého původního prostředí, myšleno v nejširším slova smyslu, se ocitají v neznámých podmínkách, na prahu nové existence, v jakémsi přechodném stadiu jejich života, ve kterém jim jako dočasné útočiště může sloužit uprchlický tábor. Zatímco dnes považujeme tato střediska za nezbytnou součást péče o osoby utíkající z původní vlasti a hledající nový domov, nebyla vždy samozřejmá. Období konce druhé světové války a poválečného rozdělení Evropy na západní a východní bylo nejen obdobím masových přesunů a nucených migrací, ale i dobou hledání komplexního řešení této otázky, na kterou nebylo mezinárodní společenství dostatečně připraveno. Nedostatek soukromí, základních životních potřeb a peněz, špatné hygienické podmínky, mnohonárodnostní prostředí, nečinnost, beznaděj a strach z budoucnosti;,. to byly hlavní atributy uprchlických táborů.