Resynchronizace a prosynchronizace u trvalé kardiostimulace u dětí.

Abstract

1 Abstract Objectives: To evaluate the results of permanent epicardial pacing and clinical impact of electromechanical dyssynchrony in permanent cardiac pacing in children; to identify the pacing sites with the greatest potential to prevent pacing-induced cardiomyopathy. Methods: Retrospective observational study of long-term results of permanent epicardial pacing in children in the Czech Republic. Multi-centre cross-sectional study on long-term effects of the site of ventricular pacing on left ventricular (LV) synchrony and function in children with structurally normal heart, requiring permanent pacing. Results: Overall probability of continued epicardial pacing (absence of change to a partial or total transvenous system) was 92.8 and 76.1% at 5 and 10 years after implantation, respectively. None of those patients who were paced from the systemic ventricle developed dyssynchronous systemic ventricular failure. Pacing site was the only significant predictor of LV ejection fraction (EF) and LV shortening fraction (P < 0.0001 for both). Pacing from the LV apex/LV midlateral wall was associated with preserved LV function (LV ejection fraction ≥ 55%; odds ratio (OR) = 8.26; P = 0.018). Pacing from the RV outflow tract/lateral RV predicted significantly decreased LV function (LV ejection fraction < 45%; OR =...

1 Abstrakt Cíl: Zhodnocení dlouhodobých výsledků trvalé epikardiální stimulace a klinického vlivu elektromechanické dyssynchronie u trvalé kardiostimulace v dětském věku. Nalezení optimálních stimulačních míst k zamezení vzniku stimulací indukované kardiomyopatie. Metody: Retrospektivní observační studie zaměřená na dlouhodobé výsledky trvalé epikardiální kardiostimulace u dětí v České republice. Průřezová multicentrická studie na zhodnocení dlouhodobého efektu stimulačních míst v pravé (PK) a levé (LK) komoře na mechanickou synchronii a funkci LK u dětí se strukturálně normálním srdcem vyžadujících trvalou antibradykardickou stimulaci. Výsledky: Celková pravděpodobnost setrvalé epikardiální stimulace (absence nutnosti konverze na transvenózní stimulační systém) u dětí byla 92,8/76,1 % po 5/10 letech stimulace. Dyssynchronní srdeční selhání se nevyskytlo u žádného z pacientů iniciálně stimulovaných ze systémové komory. Místo komorové stimulace bylo jediným významným (P < 0,0001) prediktorem frakce zkrácení a ejekční frakce (EF) LK. Stimulace z hrotu a laterální stěny LK byla spojena se zachováním funkce LK (EF LK ≥ 55 %; poměr šancí/odds ratio (OR) = 8,26; P = 0,018). Stimulace výtokového traktu/laterální stěny PK byla jediným významným prediktorem snížené funkce LK (EF LK < 45 %; OR = 10,72; P = 0,005)....