Budovy zastupitelských úřadů ČSR v meziválečném období; strategie jejich výběru a získávání

Abstract

Czechoslovak Embassy and Consulate Buildings During the Inter-war Period: Selection and Acquisition Strategies In the Diplomatic Service of Austro-Hungarian empíre worked only few Czechs and Slovaks. For this reason the new established Czechoslovakia had to educate many diplomats and also to create its own network of embassies and consulates. This involved also the buildings. When choosing the right estates were above all important the following factors: representativness, security and costs. Own buildings provided better presentation opportunities and it was easier to adapt them for diplomatic function. Thanks to the stability of Czech currency in the interwar period were the costs for the buildings reasonable. For building, adaptations and equipping the buildings was used stable group of professionals. The critisism of purchase of some particular objects and its equipment was mostly sourcing from the relationships among some diplomats and political situation in Czechoslovakia. Czechoslovakia had its own buildings, which were used as embassies, consulates or official apartments of ambassadors or consuls, in this important cities or capitals of European states (in alphabetical order): Ankara, Belgrade, Berlín, Bern, Budapest, Bucharest, Galati, Hague, Hamburg, London, Paris, Rome, Sofia, Tirana ( only the...

Ve své rigorózní práci se hodlám zaměřit na to, jak významnou úlohu hrály zahraničněpolitické vztahy Československé republiky a orientace její zahraniční poiitiky spolu s neméně důležitými hospodářskými a společenskými faktory ve způsobu umístění jejích zastupitelských úřadů. Československo bylo stavovskou a národnostní politikou praktikovanou při personálním obsazení rakousko-uherské zahraniční služby odsouzeno k vybudování své reprezentace v zahraničí od základů. V relevantních zemích tak navíc muselo učinit co nejrychleji. Jistě proto bude zajímavé sledovat, jakou roli to hrálo v jejím přijímání v cizině ze strany tamních občanů a institucí. Zvláště v období těsně po první světové válce a ve druhé polovině třicátých let lze očekávat výrazné ovlivnění tohoto přístupu postojem společnosti k Československé republice a jejímu státnímu národu. Zahraniční služba má dvojí úroveň: zastupování státu u nejvyšších představitelů ostatních zemí a hájení zájmů jeho občanů a právnických osob v jednotlivých státech. Tomuto odlišení zhruba odpovídá rozdělení na (vel)vyslanectví a konzulární úřady. Diplomacie jako součást mezinárodního práva a v praktické rovině umění jednání na úrovni mezinárodních subjektů se postupem času na personální úrovni vyvinula z vrstvy reprezentující nejvyšší představitele států v aktivní...