Ideální panovník Karel IV. z pohledu Danta Alighieriho, Coly di Rienzo a Francesca Petrarcy

Abstract

Císař Karel IV. pocházel z rodu Lucemburků. Jeho děda Jindřicha VII. považoval Dante Alighieri za ideál panovníka, jaký by měl vládnout církvi a říši zároveň. Karel IV. sám je znám jako velice vzdělaný člověk, který udržoval mnoho kontaktů po celé Evropě. Mezi Karlovy obdivovatele patřili i dva italští humanisté, Francesco Petrarca a Cola di Rienzo, jejichž životy se ubíraly různými směry, ale kteří oba viděli vtělení ideje dokonalého panovníka v Karlu IV. V této práci bych se chtěla zaměřit na vliv, jaký mohla mít Dantova představa ideálního panovníka na Karlův způsob vlády a na vztahy mezi Karlem IV. a zmíněnými dvěma humanisty, z nichž jeden byl Karlovým přítelem, zatímco druhý se s Karlem potkal na pražském dvoře jen jako uprchlík v utajení.

The emperor Charles IV descended from the house of Luxembourg. Dante Alighieri regarded his grandfather, Henry VII, as an ideal ruler who should reign not only over the Empire but also over the Church. Charles IV himself is known to have been a very educated man, who maintained many contacts throughout Europe. Among Charles's admirers there were also two Italian humanists, Francesco Petrarca and Cola di Rienzo, whose lives headed in a different direction, but who both saw embodiment of Dante's idea of perfect ruler in Charles IV. In this study I would like to focus on the influence that Dante's concept of ideal ruler could have on Charles' way of government and on the relations between Charles IV and the mentioned two humanists, of whom the former was Charles's friend while the other only met Charles at the Prague court as a fugitive in disguise.