Jazyk a jeho horizont v současném českém umění

Abstract

Tato práce si klade za cíl prozkoumat jazyk jako vyjadřovací prostředek současných českých umělců. Mnoho z nich používá obdobné způsoby tvorby jako v šedesátých letech experimentální básníci. První část práce se zaměří na pojmy sémiologie a post-strukturalistické filosofie a jejich vliv na vyjadřování umělců okruhu experimentálních poezie. Důraz bude klást hlavně na jejich umělecké objevy, které mají platnost dodnes. Z těchto zkušeností vychází snaha současných umělců vymezit či překročit hranice svých vlastních vyjadřovacích schopností. Druhá část práce se bude snažit postihnout, na základě rozborů vybraných děl, hledání horizontu jazyka jako vyjadřovacího prostředku současných českých umělců.

This paper proposes to explore language as an expressing medium for contemporary czech artists. Many of them uses analogical creation ways as the experimental poets did in the sixties. First part of this paper focuses on terms of semilogy and post-structuralistic philosophy and their influence over expressions of artists from range of experimental poetry. It is going put the accent mainly on their art invetnions, that have impact untill today. From this experience, the endeavour of contemporary artists origins to determinate, or cross the borders of their own expressing abilities. Based on analysis of selected czech contemporary artworks, the second part of this paper will try to describe the search of horizont of language as an expressing medium for contemporary czech artists.