Umění, hra a rozvoj osobnosti
Art, play and the development of personality
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/35950Identifikátory
SIS: 93003
Kolekce
- Kvalifikační práce [23729]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Dadejík, Ondřej
Fakulta / součást
Filozofická fakulta
Obor
Estetika
Katedra / ústav / klinika
Katedra estetiky
Datum obhajoby
21. 9. 2010
Nakladatel
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Dobře
Umění a hra jsou společenskými fenomény, které mají vlastnosti, jichž lze využít k rozvoji osobnosti. Tato diplomová práce se v prvém plánu pokouší nahlédnout fungování těchto fenoménů. Ukazuje se, že oba fenomény jsou kulturními univerzáliemi a že uvažování o umění má mnohem delší tradici než uvažování o hře. Tato práce se dále pokouší pojmenovat, jak se hra projevuje. Její projevy nazýváme symptomy a nalezneme jich deset. Vycházíme přitom z prací J. Huizingy, R. Cailloise a E. Finka. Nabízí se nám tak rozlišení mezi hrou a jinými aktivitami, mezi které patří: hříčky - hádanky a říkadla - jako méně strukturované na jedné straně, a sportovní, outdoorové, modelové a psychologické jako více komplexnější aktivity na straně druhé. Naznačujeme, že hra leží i v estetické oblasti, ba dokonce je esteticky dominantní činností. V následující části se zabýváme uchopením pojmu umění. Přes historické ukotvení pojmu směřujeme až k pojetí umění u Jana Mukařovského a Nelsona Goodmana. Umění tak před námi vyvstává jako znakový systém, který není pouhým prostředkem sdělení, ale jeho sdělení se děje v různých symbolických rovinách, od prosté znakové bezprostřednosti ke komplexní referenci. V závěru porovnáváme oba fenomény a poukazujeme na možné způsoby jejich využití při rozvoji osobnosti. Významný potenciál těchto...
Art and play are social phenomena with features which could be used in personality development. This thesis is at first plan trying to see what these phenomena are likes. It seems that mentioned phenomena are cultural universalities and that art has a longer tradition of thinking of its subject than play. This thesis tries to say how play manifests itself. Its manifestations are called symptomas and we can find ten of these. We part from works of J. Huizinga, R. Caillois and E. Fink. In this way we get a measure to distinguish among the play and other forms of activities, e.g. little games, riddles, sayings as less structured activities. And sport, outdoor, model and psychological activities as the ones with greater complexity than the play on the other side. We point that a play lies on the aesthetic ground or even that its aesthetic activity is dominant. In the following part we deal with the term art. Across historical use of this notion we come to Jan Mukarovsky's and Nelson Goodman's point of view. Art is a system of signs which not only in functions as means of meaning, but its meaning lies on different symbolical fields from plain sign immediacy to complex reference. At the end of this work we have compared these two phenomena and try to point out to different possible ways of use for personality...