Tématem mé diplomové práce jsou "Možnosti a meze uplatnění pedagogických inovací v současné škole". Tato práce se skládá ze dvou částí. První je teoretické povahy a druhá část je zaměřena prakticky. V teoretické části se zabývám vymezením pojmů, historickým vývojem a přehledem těch pedagogických inovací, které jsou v současné době nejvíce diskutovány a zaváděny do výuky, se zvláštním přihlédnutím k jejich přínosu pro žáka z hlediska klíčových kompetencí, možnosti uplatnění v běžných školách a omezením, která od nich mohou učitele odrazovat. V praktické části se věnuji výzkumu na základních školách. Tento výzkum byl prováděn pomocí dotazníkového šetření a na základě pozorování výuky na vybraných školách ze středočeského kraje. Cílem bylo zmapovat reálné využívání pedagogických inovací ve školní praxi, názory učitelů na jejich zavádění do běžné výuky a hledat případné determinanty jejich postojů.

Jak již bylo řečeno, škola ve svém vývoji vždy reagovala na požadavky společnosti. Především (avšak zdaleka nejen) v první polovině minulého století vznikaly koncepce, které nás inspirují dodnes a k jejichž metodám se vracejí současní "moderní" pedagogové. Je žádoucí, aby i dnešní učitelé pracovali na tom, aby jejich práce byla co nejlepší a hledali pro to všechny možné cesty. Právě tímto způsobem vznikají inovace. Některé se mohou osvědčit více, jiné méně a některé možná vůbec. Ale určitě je důležité, aby se v každé době našli tací učitelé, kteří se vlastními silami o "zlepšování" snažit budou a mají tak možnost vymyslet zase něco nového, k čemu se budou vracet generace dalších a dalších pedagogů po nich. Nutno však podotknout, že ačkoli by to bylo sice hezké, přímo o toto vůbec nejde. Hlavním smyslem má být zlepšení vzdělávání, které poskytujeme našim žákům. To si žádá, aby učitelé neustále pracovali na sobě, což je zejména otázka přístupu k dítěti a ke vzdělávání, a na svých vyučovacích metodách.