Tato práce se zabývá sekuritizací syrských uprchlíků v Turecku a zkoumá komplexní interakci mezi vnímáním veřejnosti, diskurzem politických stran a politickými a politickými reakcemi vlády na tento vývoj. Od začátku syrské občanské války přijalo Turecko po počáteční politice otevřených dveří největší počet syrských uprchlíků na světě. S rostoucím počtem uprchlíků a prodlužující se předpokládanou délkou jejich pobytu se však postupně objevovala a rostla nespokojenost veřejnosti, která uprchlíky rámovala jako hrozbu v ekonomické, kulturní/demografické a bezpečnostní oblasti. Tato "sekuritizace ze strany veřejnosti" ovlivnila narativy politických stran a volební strategie, přičemž opoziční strany využívaly protiuprchlickou rétoriku k oslovení polarizovaného elektorátu. Dále ukazuje, jak snahy o sekuritizaci vyvolané veřejností tlačily na vládnoucí Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP), aby přizpůsobila svou politiku, včetně důrazu na dobrovolné návraty a snahy o obnovení diplomatických vztahů s Asadovým režimem s cílem řešit jak uprchlickou krizi, tak probíhající občanskou válku v Sýrii. Navzdory tomuto posunu zůstal diskurz AKP oportunistický a kolísal mezi přijímáním uprchlíků v rámci náboženské solidarity a slibováním jejich případné repatriace. S využitím teoretické optiky kodaňské školy, kombinace...