Škoda z provozní činnosti

Abstract

Damage resulting from operating activities Abstract The thesis is devoted to the factual basis of damage from operational activities under the provisions of Section 2924 of the Civil Code, as a special legal regulation in relation to the general regulation of the obligation to compensate for damage. Firstly, the thesis explains in detail what is meant by operational activity itself, while it is disputed in the doctrine whether its features also include an increased risk of damage. This is followed by a thorough analysis of the case-law, from which criteria are derived to determine whether or not the damage is caused by an operational activity. On the basis of these criteria, a test for operating damage is defined, which represents a thought process that should help in making this determination and thus establish a uniform and more predictable procedure than is currently the case, where individual judges approach this determination in very different ways. It has also emerged from case law that courts, including the Supreme Court, although stating the opposite in some decisions, do not consider an increased risk of damage to be a mandatory feature of operational activity. Secondly the thesis addresses the question of what type of legal liability is involved. Although the doctrine for the most part leans...

Škoda z provozní činnosti Abstrakt Práce je věnována skutkové podstatě škody z provozní činnosti dle ustanovení § 2924 občanského zákoníku, jakožto zvláštní právní úpravě ve vztahu k obecné úpravě povinnosti k náhradě škody. Nejprve je v práci podrobně vyloženo, co se rozumí samotnou provozní činností, přičemž je v doktríně sporné, zda mezi její znaky rovněž spadá zvýšené riziko vzniku škody. Následuje důkladná analýza judikatury, ze které jsou dovozována kritéria, pomocí kterýž lze určit, zdali se o škodu z provozní činnosti jedná či nikoliv. Na základě těchto kritérií je vymezen test škody z provozní činnosti, který představuje myšlenkový postup, jenž by měl pomoci při tomto určování a tím stanovit jednotný a více předvídatelný postup, než je tomu v současnosti, když jednotliví soudci k tomuto určování přistupují značně odlišně. Z judikatury rovněž vyplynulo, že soudy, včetně toho Nejvyššího, ač v některých rozhodnutích uvádí opak, nepovažují za obligatorní znak provozní činnosti zvýšené riziko vzniku škody. V druhé části práce je věnována pozornost otázce, o jaký typ právní odpovědnosti se jedná. Ačkoliv se doktrína z větší části přiklání k objektivní odpovědnosti, paradoxně tento většinový názor není v literatuře detailně zdůvodněn, zatímco menšinový názor o subjektivní odpovědnosti má pregnantní...