Cinema, Television and Conceptual Transmutations in Samuel Beckett's 1960s Prose

Abstract

This dissertation examines the impact of Samuel Beckett's close personal and professional engagement with film and television technologies on the form and content of his prose works of the 1960s. It begins by charting Beckett's interest in cinematography and its complex but key role in the development of his aesthetics during the 1930s, the formative and intellectually rich period to which he kept returning throughout his life and writing career. Drawing on letters, unpublished manuscript material, critical and creative writings as well as numerous contemporary resources, the dissertation traces the evolution of Beckett's thinking about the practice and theory of cinema across the decade, including documentary film, montage editing, and the decline of silent black-and-white cinema, and sets this into a context of the wider cultural debates in modernist Europe around the significance of film as an art form. The dissertation then argues that this experience comes to inform his practical encounters with the media of film and television during the 1960s and beyond, starting with Beckett's work on Film in 1963, and considers the ways in which these modes of expression and their specifics in turn prompted creative impulses for the development of an entirely new conception of Beckett's fiction. It does so...

Tato disertační práce zkoumá vliv úzké osobní a profesionální angažovanosti Samuela Becketta v práci s filmovými a televizními technologiemi na formu a obsah jeho prozaických děl z 60. let 20. století. Zprvu mapuje Beckettův zájem o kinematografii a její složitou, ale přesto klíčovou roli ve vývoji jeho estetického smýšlení ve 30. letech, což pro něj bylo formativní a intelektuálně bohaté období, k němuž se po celý svůj život a spisovatelskou kariéru vracel. Práce čerpá z korespondence, nepublikovaných rukopisných materiálů, kritických a tvůrčích děl, jakož i z četných dobových zdrojů a s jejich pomocí sleduje proměny Beckettova porozumění filmové teorii a praxi v průběhu tohoto desetiletí. Mimo jiné popisuje jeho názory na dokumentární film, montáž i úpadek němého černobílého filmu, které zasazuje do kontextu širších kulturních debat napříč modernistickou Evropou o významu filmu jako umělecké formy. Disertace dále sleduje vliv těchto zkušeností na Beckettova pozdější praktická setkáni s filmovým a televizním médii, počínaje prací na Filmu v roce 1963, a uvažuje o způsobech, jimiž se tyto technologické formy vyjádření a jejich specifika podílely na rozvoji zcela nového pojetí Beckettovy prózy. Prostřednictvím analýz méně známých spoluprací Becketta se specialisty z oboru nabízí užší náhled na...