Between Mainstream and Avant-Garde Filmmaking: The French New Wave and the Illusion of Realism
Mezi mainstreamem a avantgardou: Francouzská nová vlna a iluze realismu
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/175722Identifikátory
SIS: 244557
Kolekce
- Kvalifikační práce [23741]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Vichnar, David
Fakulta / součást
Filozofická fakulta
Obor
Anglofonní literatury a kultury
Katedra / ústav / klinika
Ústav anglofonních literatur a kultur
Datum obhajoby
7. 9. 2022
Nakladatel
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaJazyk
Angličtina
Známka
Výborně
Klíčová slova (česky)
Francouzská nová vlna|realismus|André Bazin|Orson Welles|opoziční kinematografie|Jean-Luc Godard|montáž|identifikace|komerční kinematografie|ideologieKlíčová slova (anglicky)
the French New Wave|realism|André Bazin|Orson Welles|counter-cinema|Jean-Luc Godard|montage|identification|commercial filmmaking|ideologyTato práce přezkoumává Francouzskou novou vlnu jakožto filmový směr, který se odpoutal od klasické filmové tvorby a měl celosvětový vliv, ale který byl později ve zpolitizované atmosféře před a po roce 1968 zavržen jak ideologicky naivní. Za cíl si klade ukázat, jak tytéž prvky, jejichž prostřednictvím Nová vlna vnesla do filmové tvorby přelomové změny, tedy ty, jež ji činí avantgardní, jsou též tím, co jí tento atribut odepírá: její zaměření na realismus, tématika ve středu průzkumů podstaty filmu. První kapitola analyzuje stylistickou a ideologickou opozici Nové vlny vůči Francouzské kvalitě ve spojitosti s teorií Andrého Bazina, ideologa Nové vlny. Na příkladu Chabrolových Bratranců je v ní ukázán vliv dlouhých záběrů a hloubky zaostření Orsona Wellese, které nutí diváka, aby sám posoudil, tak jako ve skutečném životě, vztahy mezi postavami, čímž odporují diktujícím prostředkům editace používaným klasickým Hollywoodem a Francouzkou kvalitou. Druhá kapitola analyzuje nejslavnější filmy Nové vlny, Truffautův Nikdo mne nemá rád a Godardův U konce s dechem, s důrazem na posun od Chabrolova formálního realismu k psychologickému realismu založeném na nejasnosti, Bazinově klíčovém pojmu. U konce s dechem je chápán jako avantgarda Nové vlny a jako realistický film, jenž přesahuje realismus. Třetí...
The thesis explores the French New Wave as a film school which made a break with classical filmmaking and became influential worldwide, but was then discarded as ideologically naïve in the politicized atmosphere before and after the year 1968. It aims to demonstrate that what allowed the New Wave to make groundbreaking changes in filmmaking, that is, what makes it avant-garde, is also what ultimately denies it this attribute: its concern for realism, an issue at the center of inquiries into the nature of film. The first chapter analyses the Wave's stylistic and ideological opposition to the Tradition of Quality in relation to the theory of André Bazin, the Wave's ideologue. The example of Chabrol's The Cousins shows the influence of Orson Welles's long takes and deep focuses which urge the spectator to judge him/herself, as in real life, the relations among characters, as opposed to the paternalizing editing devices of classical Hollywood and the Tradition of Quality. The second chapter analyses the Wave's most famous films, Truffaut's 400 Blows and Godard's Breathless, with the emphasis on the shift from Chabrol's formal realism to a psychological realism based in ambiguity, Bazin's key term. Breathless is understood as the Wave's avant-garde and a realist film which goes beyond realism. The third...