Prognostické faktory chirurgické léčby chronické tromboembolické plicní hypertenze

Abstract

Chronic thromboembolic pulmonary hypertension (CTEPH) is a disease characterized by increased pulmonary artery pressure. It is caused by intraluminal thrombi organisation, stenoses and occlusions of pulmonary artery and its branches and peripheral vascular remodeling. It is a chronic complication of acute pulmonary embolism. The obstruction of pulmonary artery branches increases pulmonary vascular resistance (PVR) and this leads to the right ventricular overload and right-sided heart failure. The treatment of choice is surgical pulmonary endarterectomy (PEA), a procedure that is performed in deep hypothermic cardiac arrest. Patients with peripheral type of CTEPH, who are not indicated for operation and also patients with residual pulmonary hypertension after PEA can be indicated for specific vasodilatation therapy. In indicated cases the treatment may involve the balloon pulmonary angioplasty or lung transplantation. Despite the high effectivity of PEA, there is a number of patients, whose pulmonary arterial pressure remains high and this plays a key role in postoperative mortality and morbidity. Incidence of residual pulmonary hypertension is according to literature between 16 and 51%. This leads to a pursuit of finding possible tools to predict residual pulmonary hypertension after PEA. The aim of...

Souhrn Chronická tromboembolická plicní hypertenze (CTEPH) je onemocnění charakterizované vzestupem tlaku v plicním řečišti na podkladě intraluminálně organizovaných trombů, stenóz a uzávěrů jednotlivých větví plicnice a periferní cévní remodelace. Jedná se o chronickou komplikaci akutní plicní embolie. Důsledkem obstrukce plicnice je vzestup plicní vaskulární rezistence (PVR) vedoucí k zatížení pravé komory srdeční a k pravostrannému srdečnímu selhání. Metodou volby v léčbě pacientů s CTEPH je chirurgická endarterektomie plicnice (PEA), výkon prováděný v hluboké hypotermii, v cirkulační zástavě. Pacienti s periferním typem postižení, u nichž nález není operabilní, a zároveň pacienti po PEA s reziduální plicní hypertenzí, jsou indikováni k balónkové plicní angioplastice (BPA) a ke specifické vasodilatační terapii. V indikovaných případech lze uvažovat o transplantaci plic. I přes vysokou efektivitu PEA je nemalá část pacientů, u kterých i po chirurgické terapii přetrvává zvýšený tlak v plicním řečišti, který hraje klíčovou roli v pooperační mortalitě a morbiditě. Incidence reziduální plicní hypertenze se v literatuře uvádí v rozmezí 16-51 %. Tato skutečnost vede ke snaze o nalezení nástrojů k predikci vzniku reziduální plicní hypertenze po PEA. Cílem této práce bylo ověřit možnost predikce klinického a...