Boj proti terorismu ve světle nauky o takzvané "spravedlivé válce". Návrh kriteriologie.

Abstract

NĚMECKÁ ANOTACE Der Kampf gegen den Terrorismus im Licht der Lehre über den sogenannten "gerechten Krieg" Vorschlag einer Kriteriologie Die Arbeit versucht, die Lehre über den gerechten Krieg, wie sie im Katechismus der Katholischen Kirche in Artikel 2309 eingeführt ist, für die Situation des asymmetrischen Krieges gegen den Terrorismus zu konkretisieren. Das erste Kapitel beschäftigt sich zunächst mit den fundamental-ethischen Ausgangspunkten für die vorgelegte Arbeit. Zuerst wird die allgemeine Situation der christlichen Ethik nach dem II. Vatikanum beschrieben. In einem zweiten Schritt wird als methodologisch maßgebender Ansatz für die Arbeit derjenige von Eberhard Schockenhoff ausgewählt. Dies wird mit der besonderen Offenheit der Methode Schockenhoffs für außer- christliche und rationale Diskussion begründet. Im zweiten Teil des ersten Kapitels wird die Eingliederung des Themas in den Rahmen der Friedensethik definiert und erklärt. Im zweiten Kapitel der Arbeit wird die geschichtliche Entwicklung der Friedenslehre seit Thukydides über die Antike, die alt- und neutestamentlichen Hintergründe, die frühkirchliche Zeit, die Positionen von Augustinus, Thomas von Aquin, Francisco de Vitoria und Grotius bis zur Entstehung der UNO-Charta im Jahre 1945 skizziert. Das dritte Kapitel beschreibt die heutige...

Předložená studie se pokouší o konkretizaci učení o tzv. spravedlivé válce, jak je uvedeno v článku 2309 Katechismu katolické církve. Zaměřuje se na možnost využití tohoto učení v situaci asymetrického boje proti terorismu. Je ukázáno, že pojem války není možné použít na boj s terorismem jako takový, ale pouze na jednotlivé ozbrojené konflikty proti jiné veřejné autoritě a příslušnému území. Jsou rozpracována kriteria pro určení legitimní autority ve vztahu mezi autoritou státní a Radou bezpečnosti OSN a řešena otázka výjimečné legitimní autority v případě nefunkčnosti Rady bezpečnosti. Dále je navržen postup pro určení míry zodpovědnosti státu, který podporuje terorismus a podmínky, za kterých je možné tento stát ztotožnit se samotným agresorem. Je rozpracována kriteriologie legitimity preemptivní formy obrany a zdůvodněno, proč není dle pohledu autora akceptovatelné chápat preventivní vojenský úder jako obranný akt. V rámci jednotlivých kriterií klasického učení o spravedlivé válce je pak upřesněn pojem evidence v případě informací zpravodajského charakteru a je navrženo upřesněné chápání kriteria ultima ratio. Následně je poukázáno na rozdílnou roli politické autority, církevních představitelů a teologů v rozhodování o faktickém užití ozbrojené síly v situaci asymetrického konfliktu. Tento bod v...