Continuity and Contact: The Contemporary Sagas and Cultural Memory

Abstract

Studie je zaměřena na staroseverské "ságy o současnosti" (tzn. texty zapsané s malým časovým odstupem od událostí dvanáctého a třináctého století, které jsou v nich zaznamenány) a vybrané ságy o biskupech jakožto obrazy islandské identity a vztahu Islanďanů k jiným zemím, především k Norsku, ve třináctém a čtrnáctém století. Soustředí se na rozbor rolí a významů různých nositelů identity zobrazených v těchto pramenech - islandských lokálních aristokratů, královských zmocněnců, církevních hodnostářů a svatých biskupů. Přístup k pramenům se zakládá na analýze procesů přetváření nedávných dějinných událostí v narativní diskurs, v němž jsou tyto události propojeny se vzdálenější minulostí, která utvářela kulturní paměť středověkých Islanďanů. V rámci diskursu se události samotné stávají součástí kulturní paměti dané společnosti a získávají nové vrstvy významu, které nejsou v historických faktech inherentně obsaženy, nýbrž vycházejí z jejich kontextualizace. Studie ukazuje, jak narativizace nedávných událostí a jejich začlenění do kulturní paměti vytvářejí smysluplný vztah mezi minulostí a přítomností. Cílem studie je ukázat, jak narativní prameny odrážejí vnímání nedávné minulosti na Islandu třináctého a čtrnáctého století a jak hodnotí různé prvky kontinuity a vývoje v oblasti politického systému a...

The study is focused on the Old Norse "contemporary sagas" (texts composed with a short time distance from the events of the twelfth and thirteenth centuries that are recorded in them) and some of the bishops' sagas as images of the thirteenth- and fourteenth-century Icelanders' identity and their relationship to other lands, especially Norway. It aims at analysing the roles and meanings of various identity bearers portrayed in these sources - chieftains, royal representatives, ecclesiastical dignitaries, and saintly bishops. The approach to the sources is based on an analysis of how recent historical events were transformed into a narrative discourse, in which they were connected to the more distant past that formed the medieval Icelandic society's cultural memory. That way, these events themselves became a part of this society's cultural memory, and the given historical knowledge was endowed with specific meanings, which were not inherently present in the knowledge itself, but were based on its contextualization. The study shows how the narrativization of the recent events and their integration into the cultural memory creates a meaningful relationship between the past and the present. The objective of the study is to show how the narrative sources reflect the society's perception of its recent...