Starověká praxe pokání a Ambrožův spis De paenitentia

Abstract

Práce si klade za cíl analyzovat Ambrožův spis De paenitentia a zhodnotit jeho význam pro teologii pokání. Po představení vývoje kající praxe v rané církvi do 4. století, především v západní části církve a s přihlédnutím k novaciánské krizi jako mezníku, se dále zabývá osobností a dílem Ambrože Milánského, jmenovitě spisem De paenitentia, a to nejen v kontextu reakce na dobovou polemiku s novaciánskou herezí, ale především jako první formalizovanou a strukturovanou teologií, která se později rozvine v chápání pokání jako jedné ze svátostí církve. Klíčová slova Ambrož Milánský, církevní otcové, 4. století, Novacián, hřích, pokání, smíření

The study is going to analyse Ambrose's treatise De paenitentia and evaluate its importance for the theology of penance. After presenting the evolution of the practice of penance in early Church till 4th century, especially in West and with focus on the Novatian crisis as a milestone, the study is further dealing with Ambrose of Milan's personality and works, namely with his treatise De paenitentia; not only in the context of the contemporary polemics with Novatian heresy, but mainly as a first formalized and structured theology which will be later developed into the understanding of penance as one of the Church's sacraments. Keywords Ambrose of Milan, Church Fathers, 4th century, Novatian, sin, penance, repentance