Entente Cordiale: vývoj britsko-francouzských vztahů na cestě k Srdečné dohodě, 1898-1904.

Abstract

The mutual Anglo-French Relations at the turn of the 19th and 20th century were complicated. The Fashoda Crisis of 1898 placed both powers at the brink of war, which was finally turned away due to the withdrawal of the French Minister of Foreign Affairs Delcassé. With the arrival of a new French ambassador to London, Paul Cambon, the mutual Anglo-French Relations entered a new era, which eventually led to the signature of the Entente Cordiale six years later. The aim of this thesis was to analyse the genesis of the Anglo-French Relations from 1898 to 1904 and to discover which factors enabled both Powers to come to the general agreement. Through the signature of the Entente cordiale on April 8, 1904 France and Great Britain settled their colonial disputes and started a mutual cooperation, which inaugurated the formation of the blocks that clashed in the First World War in 1914.

Vzájemné britsko-francouzské vztahy byly na přelomu 19. a 20. století velmi komplikované. V průběhu Fašodské krize roku 1898 stanuly obě velmoci na prahu války, jíž se nakonec podařilo vyhnout jen díky včasnému ústupu francouzského ministra zahraničí Delcassého. S nástupem nového francouzského velvyslance v Londýně Paula Cambona začala v britsko-francouzských vztazích nová éra, která nakonec vyústila o šest let později v podpis Entente Cordiale. Právě analýza britsko- francouzských vztahů v letech 1898 až 1904 a jejich vyústění v Entente Cordiale je předmětem předkládané diplomové práce, která se snaží zjistit, jaké faktory umožnily vzájemné britsko-francouzské sblížení. Podpis Entente Cordiale 8. dubna 1904 ukončil francouzskou politiku stálých obtíží v Egyptě, urovnal vzájemné britsko-francouzské rozpory v mimoevropských oblastech a strhl bariéru, která bránila britsko-francouzské spolupráci, čímž byla započata cesta k formování mocenských bloků, které se roku 1914 střetly ve světové válce.