Vyšetření klinických funkcí u pacientů s roztroušenou sklerózou mozkomíšní - změny po aerobním tréninku

Abstract

Cílem práce bylo představit soubor vyšetření klinických funkcí u pacientů s roztroušenou sklerózou mozkomíšní (RS), jenž by byl vhodný pro využití ve fyzioterapeutické praxi, a dále porovnat změny ve výsledcích těchto vyšetření u skupiny pacientů s RS po aerobním tréninku. Rovněž jsme sledovali přetrvání efektu terapie po měsíci od jejího ukončení. Výzkumu se zúčastnilo 6 probandů, u nichž byla potvrzena diagnóza RS, převaha motorického postižení a stupeň EDSS 3 až 5. Aerobní tréninky probíhaly dvakrát týdně po dobu osmi týdnů, intenzita a délka zátěže byly stanoveny individuálně dle zátěžového vyšetření. Po terapii došlo k významnému zlepšení (p-hodnota menší než 0,05) pouze u vyšetření kognitivních funkcí, relativně významné zlepšení (p-hodnota blížící se 0,05) jsme zaznamenali u vyšetření rovnováhy, funkce horních končetin a třesu na horních končetinách. Naopak relativně významné zhoršení nastalo u vyšetření dysmetrie na dolních končetinách. Celkově minimální zlepšení u většiny vyšetřovaných funkcí zčásti přičítáme značně nepříznivým teplotním podmínkám při druhém a třetím vyšetření. Uvedený soubor vyšetření klinických funkcí považujeme za vhodný pro využití ve fyzioterapeutické praxi. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

The aim of the this dissertation was to introduce a set of examinations of clinical functions in patients with multiple sclerosis (MS), which would be optimum for utilisation in physiotherapeutic practice, and also to compare changes to the individual examinations of this set after the patients underwent therapy consisting of aerobics training. We also monitored the persistence of the therapy's effect a month after its termination. The research was conducted on a set of 6 probands in the case of whom MS had been definitively confirmed, motor handicaps predominated, and the EDSS ranking was 3 to 5. Aerobic training took place twice a week for eight weeks. The intensity and length délka zátěže were stipulated individually according to the zátěžového vyšetření. After the therapy there were significant improvements (a p-value less than 0.05) only in the examination of cognitive functions, though we recorded a relatively significant improvement (a p-value of almost 0.05) in the case of investigations of balance, the functions of the upper limbs, and trembling in the upper limbs. On the other hand there was a relatively significant deterioration in the investigation of dysmetry in the lower limbs. We ascribe the overall minimal improvements in most of the functions investigated partly to the very unfavourable...