| dc.description.abstract | Ve své práci jsem se rozhodl zabývat tématem vztahu vzdělávání a Gestalt terapie. Téma mi je osobně blízké, protože souběžně se studiem andragogiky procházím výcvikem v Gestalt terapii. Většina prací zabývajících se Gestalt terapií je psána psychology a psychoterapeuty, kteří pohlížejí na danou problematiku zejména z psychologického nebo psychoterapeutického hlediska. Prací, které se zabývají terapií z pohledu vzdělávání dostupných příliš mnoho není. Gestalt terapie od svého počátku nastoluje myšlenku, že terapie je příliš dobrá, aby se omezovala pouze na nemocné. Ještě více může být přínosná člověku zdravému na cestě jeho osobnostního růstu. Gestalt terapie bývá někdy kritizována za to, že se hodí spíše pro zdravé a neurotické jedince, než pro klinickou práci. Z pohledu psychologa to může být slabinou, ale z pohledu andragoga naopak zajímavou výzvou. Oficiální proud vzdělávání doposud klade důraz na myšlení a osvojování znalostí, zatímco taková témata jako je rozvoj osobnosti, zkvalitnění života, zážitkové učení, bývají opomíjena. Oproti tomu, zakladatel Gestalt terapie F. Perls se snažil co nejvíce odvést pozornost od intelektualizování a myšlení směrem k uvědomování, prožívání a spontaneitě. To se promítlo ve filosofii a praxi Gestalt terapie. Při vzdělávání Gestalt terapeutů je využíváno zážitků, které jsou až posléze kategorizovány do teoretického kontextu. Hojně se používá metody experimentů a důraz je kladen na osobní zkušenost. Terapeut poznává témata osobnostního růstu doslova na "vlastní kůži". Takové metody mohou být v dnešní době, která klade velký důraz na myšlení, důležitým obohacením lidského života. | cs_CZ |
