Vztah vědy a umění ve filosofii Jana Patočky

Abstract

Cílem této bakalářské práce bude prozkoumání Patočkova pojetí vědy a umění jakožto dvou způsobů chápání reality, a jejich vzájemného vztahu. Nejprve se zaměřím na představení pozice, ze které Patočkovy úvahy vycházejí - tj. z rozdělení dvou epoch: umělecké a estetické, kdy první odhaluje duchovní pravdy a druhá subjektivní a individuální svět umělce a díla. Estetická epocha začíná v 19. století a váže se tudíž na dobu vědecko-technickou. Věda podle Patočky poskytuje nástroje (a jazyk) pro odhalení pravd objektivních avšak zároveň omezujících. Ovlivňuje veškeré aspekty života, od chápání člověka jako takového po sociální, ekonomické, politické a v neposlední řadě ovlivňuje i právě vědecký přístup k umění. Zároveň ale moderní a současné umění vyjevuje právě pravdy subjektivní a individuální. Nicméně takto se projevuje pouze v době vědecko-technické. Tento vzájemný vztah bude předmětem zkoumání. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)

The objective of this thesis will be an examination of Patočka's understanding of science and art as two possible comprehensions of reality, and their mutual relation. Firstly, I will focus on presenting the position, from which Patočka's ideas come - that is the distinction of two eras - artistic and aesthetic, where the first one shows religious truths and the other one the subjective and individual world of an artist and a work of art. The aesthetical era begins in the 19th century and connects thusly to the scientific and technological period. Science according to Patočka gives us a tool (and a language) to recover objective, but binding truths. It influences all aspects of life, such as social, economical, political, and also the scientific approach to art. However, modern and contemporary art show the subjective and individual truths, but only in the scientific and technological periods. This mutual relation will be the subject of examination. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)