Vznik diskurzních markerů v češtině: případová studie slova vždyť

Abstract

Hlavním cílem této práce je analýza jednoho z českých diskurzních markerů, výrazu vždyť, jak po stránce synchronní, tak diachronní. V kontextu této analýzy jsou diskutovány otázky lingvistické metodologie. Důraz je kladen převážně na jeho sémantické aspekty, k jejichž popisu byla zvolena metoda NSM (Natural Semantic Metalanguage). NSM umožňuje popsat význam funkčních slov v přirozeném jazyce, který umožňuje přesně vystihnout funkci výrazu, aniž by musel výzkumník používat obtížně srozumitelnou odbornou terminologii. Výsledná definice vždyť je porovnána s popisem vždyť, který je uváděn ve slovnících českého jazyka, jejichž autoři, na rozdíl od mého přístupu v této práci, popisují význam výrazu jako polysémní. Kromě sémantiky je pak malá část kapitoly věnována i ostatním vlastnostem vždyť, např. jeho fonetické realizaci. V diachronní analýze je formulována hypotéza o vzniku výrazu vždyť z původně časového vždy, který je vysvětlen skrze pragmatické konverzační implikatury. To dokládají příklady vždy z nejstarších dostupných českých literárních dokladů. Následně je popsán význam vždyť v nejstarší češtině, přičemž pojednání dalšího vývoje bylo pro nedostatek dat nemožné. Práce má zejména poukázat na nesmírně komplikovanou problematiku popisu diskurzním markerů, stejně jako na důležitost výběru vhodné metodologie...

The main goal of this paper is to analyze one specific Czech discourse marker, vždyť, both from the synchronic and diachronic position. In the context of this analysis, some questions of linguistic methodology are discussed. Most of this analysis focused on its semantic properties, which were described using the NSM methodology (Natural Semantic Metalanguage). NSM allows its users to describe the meaning of grammatical words in natural language, thanks to which a researcher can formulate the expression's function without having to use a complicated and obscure terminology. The resulting definition of vždyť is compared to the description found in Czech dictionaries, whose authors, unlike my approach, describe the meaning of vždyť in terms of multiple senses, polysemy. Apart from semantics, a small part of the chapter is dedicated to the description of other properties of vždyť, e. g. phonetics. In the diachronic analysis, a hypothesis is formulated about the emergence of vždyť from the originally temporal marker vždy, explaining it on the basis of conversational implicatures. That is illustrated by some examples of vždy from the earliest available linguistic data from Czech. I then describe the meaning of vždyť in Old Czech, while speculation about its further development is hindered by the lack of adequate...