Prezentace osmanského státu a společnosti v rabínské literatuře 16.-18. století

Abstract

History of Ottoman Jewry is far from being neglected by the modern historiography. On the contrary, one may see unceasing endeavour to deal properly with various aspects of Jewish life amidst the Ottoman society. Nevertheless, these studies vary considerably in the sense of chronology, space and approaches. While some of them focus on certain period and/or region, others wish to present a reader comprehesive synthesis. The aim of my thesis is to grasp mental world of Jewish subjects and to find out how and to what extent these subjects joined day-to-day life in the Ottoman society. For this purpose, Jews are seen as integral element of higly heterogeneous Ottoman society. The thesis is inspired by studies of Yaron Ben-Naeh, who represents the youngest generation of Israeli historians, and whose subject of research is mainly social and cultural history of Jews in the Ottoman empire from 15th to 19th century. In order to make the tensions between society and individual more "legible", we decided to employ the so-called theory of figurations, borrowed from famous sociolog Norbert Elias. The relationship between society (structure) and individual (actor) in historical process is better understood when presented in form of fluid figurations of interdependent people.

Dějiny Židů v Osmanské říši nejsou v historiografii opomíjeným tématem, naopak neustále vznikají nové studie zabývající se různými aspekty života Židů v osmanské společnosti. Některé z nich jsou úzce chronologicky a prostorově vymezené, jiné bychom mohli označit za pokus o ucelenou syntézu. Tato diplomová práce si klade za cíl zachytit myšlenkový svět příslušníků židovské komunity (přesněji židovských komunit) a míru jejich zapojení do života osmanské společnosti. Židé jsou vskutku chápáni jako nedílná součást heterogenní osmanské společnosti. Práce tématicky navazuje na studie izraelského historika nejmladší generace Yarona Ben-Naeh, který se zabývá především sociální a kulturní historií Židů v Osmanské říši od 15. do 19. století. Co se týče fenoménu společnosti a role jedince v ní, zdá se nám nejvhodnější chápat obé v termínech tzv. figurační teorie sociologa Norberta Eliase. Prostřednictvím neustále se měnících interdependenčních vztahů mezi jednotlivci, které jsou vyjádřeny jako jednoduché nebo zřetězené figurace, lze lépe postihnout vzájemný vztah jedince a společnosti v historickém vývoji.