Československo-italské vztahy od pochodu na Řím do locarnské konference

Abstract

Zahraniční politika fašistické Itálie patří k nejoblíbenějším tématům historiků italského fašismu. Mussoliniho zahraniční politika poutá pozornost pro svůj expanzivní rozměr, středem zájmu jsou hlavně vztahy související s Mussoliniho mocenskými ambicemi. Tuto podobu italská zahraniční politika ale plně získala až v druhé polovině dvacátých let a v letech třicátých. Oproti tomu zahraniční vztahy Itálie v Mussoliniho "učebním období", jak bývají také někdy označována první tři léta Mussoliniho vlády, zůstávají pro zatím mimo hlavní proud zájmu, obzvláště pokud se týká vztahů se státy pro Itálii menšího významu. Moje diplomová práce má proto přispět k poznání zahraniční politiky Itálie ve zmiňovaném období. Mým cílem bylo prozkoumat vazby, které poutaly Itálii a Československou republiku v prvních třech letech od nástupu Mussoliniho k moci, tj. od října 1922 do října 1925. Zvolila jsem si časové mezníky pochod na Řím a konferenci v Locarnu. Pochod na Řím je důležitým pře dělem v historii moderní Itálie, který otevřel zcela novou etapu italských dějin, období vlády fašismu. Locarno naopak symbolizuje počátek nového poválečného evropského řádu, politické zrovnoprávnění Německa, konec rozdělování států na vítěze a poražené. Pozornost jsem věnovala především vztahům politickým, a to takovým, které se týkají...