Automatický obraz jako překlad fenomenality přirozeného světa

Abstract

Automatický obraz jako překlad jenomenality přirozeného světa Prostřednictvím chápání fotografického obrazu jako specifického "překladu" způsobu zjevování jsoucího se autor snaží vysledovat základní tendence zjevování, které toto médium vnáší do přirozeného světa samého jakožto jeho součást. Navazuje na kritiku novověkého chápání bytí jako před-stavenosti před subjekt a v jistých ohledech spatřuje paralelu mezi problematikou novověkého repraesentatio a problematikou obrazu. Kritikou pojetí V. Flussera se práce (prozatím nagativně) distancuje od možnosti eliminace tělesnosti a nedisponovatelnosti smyslu prostřednictvím automatického obrazu (vzhledem k tomu, že toto pojetí zůstává určeno právě výkladem jsoucího jako před-mětu). Práce se pak obrací k charakteru prostoru obrazu, tj. k jeho vlastnímu médiu zjevování, jež je určeno zejména perspektivní projekcí: ta eliminuje tělesnost vnímatele i světa a tím otevřenost pole zjevování, avšak nutně zachovává topologickou dimenzi obrazu, do něj přenášenou z žitého prostoru, resp. světa. Popisem Merleau-Pontyho pojetí "vertikálního bytí" se autor pokollší vysledovat vztah mezi topologickým uspořádáním pole zjevování a chiasmatem vněmových perspektiv. Toto křížení otevírající bytí, vydobyté v médiu piktoriálního prostoru fotografického obrazu, pak podle autorova...

The automatic image as a translation oj life-world The author's aim is to trace down the basic tendencies of phenomenality, introduced into the lifeworld by means of the automatic image, by understending this medium as a translation of the style of appearing of beings. He joins the critique of the modem understanding of being as the presence in the consciousness of subject and discems a parallel between the modem repraesentatio and the photographic image. By criticising the conception od V. Flusser, the paper (meanwhile negatively) disawovs the possibility of eliminating the corporeity and the non-positivity of meaning by means of the photographic image. The paper then analyses the specific space oj the image as this is its medium of revealing. This pictorial space is principally determinned by perspective projection, yet this is what eliminates the corporeity (chair) of both recipient and the world - and due to this the non-positivity of the field of appearence of things. Newertheless the projection preserves the topologic dimension of the space of the image. The autor then focuses on the Merleau-Ponty' s conception of "vertical Being" and attempts to trace down the relation between the topologic arrangement and the chiasma of perceptive perspectives. To deliver the photographic image from its strictly...