Vliv letničního hnutí na komunity katalánských Gitanos v jižní Francii

Abstract

Fenomén nových náboženských hnutí, mezi které patří i hnutí letniční, bývá spojován s moderní společností, její přílišnou racionalizací na jedné straně a negativními sociálními jevy doprovázejícími urbanizaci na straně druhé. Náboženství, které podle Starka a Bainbridrigeho funguje jako kompenzátor cílů, jejichž dosažení je teď a tady problematizováno, nabízí víru, že uspokojení bude dosaženo ve vzdálené budoucnosti nebo za nějakých odlišných podmínek, které nemohou být okamžitě nastoleni. Vznik nových hnutí pak podle těchto autorů favorizuje velká sociální a geografická mobilita dnešní pluralitní a kosmopolitní společnosti, která vede k zpřetrhávání (náboženských) pout a oslabování sociálních vazeb na konkrétní (náboženskou) skupinu, což umožňuje náboženské experimentování a inovaci. S ohledem na předcházející není tedy překvapivé, že tato hnutí mají velký úspěch především v prostředí sociálně slabých a vyloučených skupin obyvatel, neb jim přináší naději na lepší život v budoucnu - spásu - a pocit výlučnosti, byli vyvoleni, aby hlásali boží poselství. K těmto skupinám obyvatel patří i Romové žijící na území Francie. I když pro ně neplatí premisa velké sociální mobility - nesou některé rysy tradiční společnosti - přinejmenším trpí exkluzí a v případě usedlých Romů (kam patří i popisované komunity...