Politické představy Bohumila Laušmana v letech 1941-1944

Abstract

Vývoj Československé strany sociálně demokratické vykazoval po roce 1945 v kontextu řady vnitropolitických přeměn a zahraničněpolitických vlivů značnou rozkolísanost a nejednotnost. Díky své nepevné linii a nejasnému programu se sociální demokracie nedokázala etablovat v přirozeného nositele politických zájmů výrazněj ší části demokratických sil české společnosti. Přísným prosazováním a hájením radikálních socialistických přeměn opomíjela nebezpečí změn systémových. Ve své politice byla ovlivňována stranou komunistickou. Sociálnědemokratické strany sehrály po druhé světové válce v zemích sovětské zájmové sféry v taktice komunistů zásadní úlohu. Ta v podmínkách tzv. lidových, resp. národních front, spočívala ve spolupráci se sociálními demokraty a potom ve "sjednocení" obou "dělnických" stran. Jednotný postup s KSČ byl vedením ČSSD vysvětlován jako snaha o udržení jednoty Národní fronty. Ve svém důsledku tento postup výraznou měrou přispěl ke komunistickému monopolu moci. Nespokojenost řady členů sociální demokracie se svým vedením vedla na podzim 1947 před XXI. sjezdem k vážné stranické krizi, která nastolila otázku volby nového předsedy strany. Nejednalo se ale o boj sociálně demokratické "levice" a "pravice", jak označili skupiny v sociální demokracii komunisté. Strana byla jako celek přísně socialistická...

Socialdemocratic parties played a very important role in the tactics of communists in the countries of Sovieťs interest after the World War II. It was based on cooperation with social democrats and then on "unification" of both of the "labour" parties in conditions of so called popular, respectively national fronts. The very beginning of these cooperations could have started in the middle ofthe year 1941 after the US SR had entered the War. The initiation to cooperation of the left-wing partie s was coming out of the "left-wing" fraction of social democrats in London's exile at that time. Its representative was Boumil Laušman, whose obvious left-wing tendency and non-constructive behaviour are possible to be seen after the failure of his political formation of Czechoslovakia's resistance movement in Paris and London. So he left in the middle of the year 1942 to the USSR to get to know c10ser the political ideas of the representatives of the Czechoslovakia' s resistance living there, possibly to get their politi cal support. In the negotiations he offered communists mainly the possibility of advancement together with "lef-wing" group of the social democrats in London's exile institutions, at first the participation in the government. This cooperation was to be done with the perspective of uni:fYing the...