Pojetí neo-avantgardy v Teorii avantgardy Petera Bürgera a navazující kritická reakce B. Buchloha a H. Fostera

Abstract

Předložená práce se věnuje otázce uchopení vztahu mezi historickou avantgardou a opakováním jejích ústředních strategií v tzv. neo-avantgardě po druhé světové válce. K dané otázce je primárně přistupováno na základě koncepce Petera Bürgera, jehož Teorie avantgardy představuje jeden z prvních a zároveň nejvlivnějších pokusů o komplexní uchopení vztahu mezi oběma avantgardami. Bürgerovo příkré odsouzení opakování avantgardních strategií vzhledem k jím ustanovenému modelu záměru a významu historických hnutí je kritizováno zejména dvěma americkými teoretiky poválečného umění, a to Benjaminem Buchlohem a Halem Fosterem. Práce si klade za cíl na základě této kritiky ukázat plodnost Bürgerova konceptu při teoretizaci neo-avantgardních fenoménů a jejich vztahu k historické avantgardě.

The thesis deals with the question of the relationship between historical avant-garde movements and the repetition of its main artistic strategies in the neo-avant-garde after the Second World War. The primary resource to deal with this topic is the theory of Peter Bürger, because his book Theory of the Avant-garde represents a very influential and complex conception of the relationship between the two phenomena. Bürger's harsh critique of the neo-avant-garde, which he derives from his concept of the meaning and intentions of the historical avant-garde, is criticised in particular by Benjamin Buchloh and Hal Foster, two American critics of contemporary art. The aim of the thesis is to show, on the grounds of Buchloh's and Foster's critique, the usefulness of Bürger's conception when theorizing neo- avant-garde phenomena and its relationship with the historical avant-garde movements.