Ve své práci jsem se zaměřila na zkompilování kritérií pro zahájení intervence z důvodu podezření na týrání nebo zneužívání dítěte v rodině a na syndrom CAN z pohledu jeho vzniku a případného odhalení. Jako každá oblast lidského života mají i negativní společenské jevy, jakým je i týrání a zneužívání dětí v rodině výrazné individuální prvky. Čím více aspektů daný jev skládá, tím konkrétněji je třeba se mu věnovat. Je vždy třeba nahlížet na dítě a jeho rodinu v kontextu její aktuální situace, dlouhodobého vývoje i sociálního okolí. Při diagnostice syndromu CAN je třeba sledovat osobnost a způsoby chování konkrétního dítěte (a jeho potenciálních sourozenců), pečovatelů, vztahy mezi nimi navzájem, i možnou historii jejich vztahu, také jejich osobní historii a nakonec i vztahy a postoje rodiny a jejího sociálního okolí. Čím komplexnější je obrázek rodinné situace, tím větší pravděpodobnost, odhalení týrání nebo zneužívání dítěte. Proto jsem se snažila sebrat co nejvíce poznatků o oběti, pachateli i rodině, ve které k týrání dochází. Jedním z problémů, na který jsem během zpracovávání práce narazila, byly protichůdné názory odborníků na některé aspektů, zejména predispozic určitých lidí nebo rodin ke zvýšenému riziku vzniku týrání nebo zneužívání. Jsou to například rozdílné výsledky studií opírající se o teorii...