Význam polymorfismů genů ATM a TGFB1 v předpovědi pozdních komplikací u chemoradioterapií léčených pacientek s pokročilým karcinomem děložního čípku

Abstract

Karcinom děložního čípku je, vzhledem ke své incidenci, třetí nejčastější gynekologickou malignitou v České republice. Více jak 50% zjištěných tumorů je diagnostikováno v pokročilém stádiu (tedy stádium IIB a vyšší) a jejich léčba je mnohem náročnější, než u těch ve stádiu nižším. Metodou volby v léčbě pokročilých karcinomů děložního čípku je kombinovaná onkologická léčba, která se skládá z radioterapie (kombinace teleterapie a brachyterapie) a chemoterapie. Tento terapeutický postup nám umožňuje získat dobrou kontrolu nad tumorem, nicméně s sebou přináší riziko vzniku pozdních nežádoucích reakcí, které se vyskytují u 10-15% takto léčených žen. Tyto komplikace bohužel zatím neumíme předpovídat, proto nalezení vhodných prediktivních faktorů vyšší tkáňové radiosenzitivity by nám napomohlo předem určit rizikové pacientky, u kterých by bylo možné upravit léčbu tak, abychom těmto komplikacím předešli. Rozvoj molekulárně biologických metod v posledních letech přinesl nové poznatky ohledně kancerogeneze, buněčného cyklu a v neposlední řadě i ohledně procesů probíhajících v buňce po ozáření. Výsledky dostupné z literatury naznačují, že za vyšší tkáňovou radiosenzitivitou stojí mutace genů, které se podílejí na reparaci DNA a které ovlivňují buněčnou proliferaci. Cílem našeho projektu bylo prokázat asociaci mezi...

Cervical cancer is due to high incidence the third most commonly diagnosed gynecological cancer in the Czech republic. More than 50% of these tumors are diagnosed in advanced stage (st. IIB and higher) and therapy is more difficult than in lower stage tumors. The standard treatement method for locally advanced cervical cancers is combined oncological therapy including external beam radiotherapy, brachytherapy and concomitant chemotherapy. This treatement provides good tumor control, but there is also a risk of late complications in irradiated area. Severe late complications affect 10-15% of patients. It is still not possible to predict late complications and therefore detection of valid predictive factors for high tissue radiosensitivity could help to identify patients with increased risk before therapy. Knowledge of such predictive factors would also help to individualize the treatement. New molecular biological methods brought new findings about cancerogenesis, cell cycle regulation and cellular reaction to the radiation damage. It was hypothized, that mutation of genes involved in DNA damage reparation or cell proliferation are one of causes of high tissue radiosensitivity. The aim of our study was to evaluate relations between ATM and TGFß1 polymorphisms and late tissue toxicity in patients treated for...