Evropský kontext k ztvárnění figury v českém malířství druhé třetiny 19. století. Ideové a formální zázemí tvorby Josefa Mánesa

Abstract

Disertační práce Jana Řezáče s názvem: "Evropský kontext k ztvárnění figury v českém malířství druhé třetiny 19. století. Ideové a formální zázemí tvorby Josefa Mánesa", synteticky stanovuje základní metodologické postupy k problematice středoevropského figurálního malířství kolem roku 1850, v užším smyslu se pak zabývá tvorbou českého malíře Josefa Mánesa. V této době dochází ve figurálním umění sice stále k formálnímu napodobování historických vzorů prostřednictvím studia na Akademiích i v mimoakademickém provozu, současně je ale figura nově výtvarně instrumentalizována jako identifikační prvek širšího sociálního celku, především tehdy se ustanovujících národů. Také emancipování se umělců a jejich konceptuální sebereprezentační snahy, se odráží v jimi zpodobované figurální formě. Malířství pozdního romantismu se vyznačuje mimo jiné recepcí Michelangelovského a manýristického ztvárnění lidského těla, a to nad rámec dobově stále ještě oblíbené Raffaelovské klasické, vrcholně renesanční figury. Josef Mánes byl ale nucen v tomto smyslu pracovat převážně pouze s grafickými předlohami. Autor se v této disertační práci dále snaží analyzovat Mánesovy antropomorfizace, stejně jako jeho snahy, směřující k výtvarnému deformování anatomické substance jím traktovaných figur. Tyto Mánesovy tendence mají širší sociální,...

In my Ph.D. thesis I suggest methodological approach to the figural painting of the middle of the 19 century, creation of the Czech painter Josef Manes in particular. In this period figural artists still learned to copy historic models in both academic and non-academic institutions. But the figure starts to be also presented as identifying element of the society, newly establishing nations in particular. Also emancipation of artists and their effort for conceptual expression (self-representation) is reflected in the presented figural form. Painting of the late romanticism is characterised by adoptions of Michelangelo's and manieristic way of portrayal of human body. Thus there is a remarkable shift from so far popular classical Raffaelo's renaissance figure. For Josef Manes, usually only graphic patterns were available. In this thesis I also analyse Manes's anthropomorfisations and his tendencies to deform anatomic proportions of depicted figures. I show that these features of Manes's art have social, mental and formal background. I aimed to find interpretations of Manes' artistic approach, probably influenced by ideas from Munich, Dresden, Vienna and Düsseldorf. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)