Láokoón: recepce sousoší v českém výtvarném umění (1800-2000)

Abstract

The marble statuary group of Laocoon discovered in 1506 A. O. in city of Rome i s one of the most studied, discussed and inspirational work of ancient art. Since i ts discovery, Laocoon has inspired an uncountable number of diverse receptive works of art in many different ways. Briefly summarizing, it was considered as an exemplum artis for artists of almost all periods and as an exemplum doloris in christian iconography of posttridentine period. In century Laocoon was used for the first time in the sphere of popular cul ture. The greatest influence can be seen in the art of caricature. Influence of the group persists even until our days. First examples of reception of the group in Czech art can be seen in the period of manierism in the court of emperor Rudolf II and in 18th century. In 19th century with the beginnings of Prague Art Academy Laocoon became even in our country one of the most copied works of ancient art, but it also stimulated the origin of satirical reaction on educational methods of Prague Art Academy. The first appearence of Laocoon in czech caricature is dated to the middle of 19th cen tury, since than Laocoon has been used for the needs of Czech caricature many times.

Když bylo na počátku roku 1506 pro moderní dobu objeveno antické mramorové sousoší Láokoónta a jeho synů [1,2], I počala se odehrávat zajímavá kapitola v dějinách umění, která ani na počátku 21. století stále není ukončena. Poantická historie sousoší má mnoho zajímavých aspektů, z nichž některé vydají svým obsahem i rozsahem na samostatné odborné studie a jsou také často na odborném poli diskutovány. Svědčí o tom neustálé spory o dataci sousoší, jeho autorství či rekonstrukci, ale zejména další oblast "láokoóntovské historie", a to recepce Láokoónta v evropském umění. Láokoón již od okamžiku svého objevení patřil nejen k nejobdivovanějším, ale zejména k nejinspirativnějším dílům antického umění vůbec, vzbuzoval pozornost sběratelů a milovníků umění, ale především umělců, a po celé 16. století představoval neoficiální exemplum artis, podle kterého se bylo hodně co naučit. Znalost sousoší byla šířena grafickými reprodukcemi, pro náročnější byly na objednávku pořizovány odlitky či redukované repliky. Věhlas díla byl tak veliký, ze již v průběhu 16. století vzniklo také několik kopií ve s ku tečné vel i kosti, které byly ceněny jako dílo samo. V průběhu 18. a 19. století se Láokoón stal nezbytnou součástí výbavy akademií umění, kde se studenti učili kreslit kopírováním antik či jejich odlitků.