Prognóza akutní lymfoblastické leukémie u dětí v závislosti na nových klinicko-biologických faktorech

Abstract

Great progress has been achieved in the diagnostics and therapy of childhood acute lymphoblastic leukemia (ALL) during the last few decades and the permanent cure rate for children and adolescents has risen to nearly 90%. The basic principle of ALL treatment is to split patients into several groups receiving treatment of different intensity according to exactly defined prognostic features. This is aimed at reducing both the risk of relapse and toxic complications of treatment. The development of new diagnostic methods, especially in the field of molecular genetics and flow cytometry, allowed further improvements in the risk stratification - the minimal residual disease (MRD) has become a crucial prognostic factor in modern treatment protocols for pediatric ALL as a sensitive marker of both response to therapy and subclinical leukemic involvement of various tissues of the organism. Nevertheless, there is still an intensive search for new markers that would enable even more precise characterization of the leukemic clone, and treatment strategies reflecting the biology of leukemic cells are being optimized. The first part of our study describes the monitoring and prognostic impact of MRD in peripheral blood of children with ALL with emphasis on very early time points of treatment. MRD was examined by the...

V diagnostice a léčbě dětské akutní lymfoblastické leukémie (ALL) bylo během několika uplynulých desetiletí dosaženo vynikajících úspěchů a procento trvale vyléčených dětí a dospívajících vzrostlo téměř na 90%. Základním principem léčby dětské ALL je rozdělení pacientů do skupin s různou intenzitou léčby na základě přesně definovaných prognostických znaků s cílem snížit riziko relapsu onemocnění i toxických komplikací léčby. Rozvoj nových diagnostických metod, především v oblasti molekulární genetiky a průtokové cytometrie, umožnil další zlepšení rizikové stratifikace - klíčovým prognostickým faktorem se v moderních protokolech pro léčbu dětské ALL stala tzv. minimální reziduální nemoc (MRN) jako citlivý ukazatel odpovědi na léčbu a subklinického leukemického postižení různých kompartmentů v organizmu. Stále se ale intenzivně hledají nové znaky umožňující co nejpřesnější charakterizaci leukemického klonu a optimalizují léčebné postupy zohledňující jeho biologii. V první části naší práce popisujeme výsledky studie sledování a prognostického významu MRN v periferní krvi u dětí s ALL měřené pomocí kvantifikace přestaveb genů pro imunoglobuliny a receptory T-buněk (Ig/TCR) se zaměřením na velmi časné časové body indukční léčby.