The theme of Hamlet in Joyce's Ulysses: The reflections of Stephen Dedalus's aesthetic theory in his later theory of Hamlet and the specific implications that arise from it

Abstract

Práce pojednává o teorii Hamleta vytvořené Štěpánem Dedalem, ústřední postavou Odyssea, a o jejím protikladu v podobě Joycovy teorie, kterou si lze představit jako přetvořenou Štěpánovu teorii promítnutou do vyprávění Odyssea. První kapitola se zabývá původem teorie Hamleta; zaměřuje se na Štěpánovy estetické názory s důrazem na termíny, které Štěpán používá a poukazuje na to, jak se Štěpán odchyluje od modelů, ze kterých vychází. Základní myšlenkou Štěpánovy estetické teorie se ukáže být nezbytnost přítomnosti "reálného života" pro uměleckou tvorbu. Většina termínů, které Štěpán používá, se této problematiky týká; výjimkou je jeho vize "odosobnělého umělce", která je pravým opakem kontaktu s realitou. Ve skutečnosti je ale tento paradox vodítkem ke smíření dvou protichůdných tendencí, což se zdá být podstatou umělecké tvorby. Kapitola rovněž upomíná na to, jak Joyce ironicky nahlíží na Štěpánovy názory. Štěpán se distancuje od křesťanství, ale pracuje s náboženskými paralelami a paradoxně mu tak vzdává hold. Ironie vychází najevo také ohledně vztahu umělce k jeho dílu; Joycova "nová" teorie Hamleta má blíže k Tomáši Akvinskému než původní Štěpánova. Obdobně se Joyce staví ke Štěpánovi a jeho analogii mezi literárním dílem a skutečným světem: vyprávění Odyssea předvídá samo sebe, přesně podle...

The thesis deals with the theory of Hamlet created by Stephen Dedalus, the main protagonist of Ulysses, and with its counterpart in the form of Joyce's theory, which can be imagined as a twisted theory of Stephen reflected in the narrative of Ulysses. The first chapter concerns the origins of Stephen's Hamlet theory; it focuses on Stephen's aesthetic views with emphasis on the terms Stephen uses and shows how Stephen diverts from the models he is drawing on. It is revealed that the basic concept of Stephen's aesthetic theory is the indispensability of "real life" for an artistic creation. Most of the terms Stephen employs include this issue, except for his idea of a "detached artist", which is the very opposite of a contact with reality. However, this paradox is a link towards reconcilliation of two opposing tendencies, which seems to form the essence of an artistic creation. The chapter likewise comments on Joyce's ironical treatment of Stephen's views. Stephen detaches himself from Christianity, yet he uses religious parallels and thus, paradoxically, pays homage to it. Irony also surfaces concerning the relation between an artist and his work of art; Joyce's "new" theory of Hamlet is closer to Aquinas than Stephen's original. In a similar way Joyce regards Stephen's analogy between a literary...