Katharsis v řecké tragédii

Abstract

Tato práce se zabývá pojmem katharsis v klasické řecké tragédii. V první části sleduje historický kontext tohoto pojmu především v Platónově díle a později se věnuje hlavně Aristotelovi. Podrobně se zabývá Aristotelovou Poetikou a Politikou, což jsou jediná díla, kde Aristotelés katharsis zmiňuje. Po průzkumu Aristotelových textů práce představuje škálu interpretací, které během století vznikly, prozkoumává je a vyvozuje základní porozumění katharsis. Druhá část studie se snaží nalézt katharsis ve vzorku dochovaných tragédií hlavních řeckých tragických autorů. Rozebírá tragické povahy, zápletku a tragické emoce (tj. strach a soucit). Cílem pak je srovnání Aristotelovy teorie a praxe tragických básníků, kteří žili o století dříve, než vznikla tato teorie. V neposlední řadě práce nakonec hodnotí výsledky tohoto přístupu k teorii Aristotelovské katharsis.

This paper is focused on the concept of catharsis in classic Greek tragedy. In the first part, it traces historical context of this term particularly trough the work of Plato; and later, the main effort is devoted to Aristotle. It looks closely in Aristotle's Poetics and Politics, which are the only works where he mentions catharsis. After research of the Aristotle's texts, the study presents variety of interpretations that have arisen over centuries, examines them and derives an elementary understanding of catharsis. The second part of this work tries to trace catharsis in a sample of preserved tragedies of main Greek dramatists. It investigates tragic characters, plot and tragic emotions (i.e. pity and fear). The scope is to compare the Aristotle's theory and practice of dramatists, who lived one century before the theory had rised. Last but not least the study concludes by bringing forward an evaluation of this approach to the theory of Aristotelian catharsis.