Italský a sicilský pijut v dobovém kontextu a jeho jedinečný přínos pozdější básnické tvorbě

Abstract

Hermeneutic rules (so-called middot), which developed during the process of the rabbinic literature formation, partially under sopherims' or Greek influence, provided with one of the main viewpoints of hypotext choice in poetry, ruled a combination and an arrangement of elements in poetry. These principles, differenciated during the 2nd century A.D. into two systems - r. Yishma'el's and r. Eli'eser b. Josi ha-gelili's lists (for halakhic and aggadic interpretation) underwent a process of contraction in piyyut. From the recent point of view is the rabbinic hypotext identification possible at most half, since partially poets advanced on the basis of the midrashic texts available, different from extant textual versions. On the basis of original textual variants connected with the identification of the hypotext, this thesis arrived at a comparative work on the development and the understanding of implicite and explicite application of hermeneutic rules. The synagogal poetry assumed a didactical function and historical remembrance function following pre-classical period. As a result of poetic activity the originated the didactical text, which instructed, assisted at the preservation of lessons and topoi taught in yeshibot (Ashkenaz), scholarly circles (Rome, Apulia, Calabria) and later on in synagogues.

Hermeneutické principy (tzv. midot) se vyvinuly v průběhu formační fáze rabínské literatury, jejímiž protagonisty byli sofrim a rabíni. Tradováním i vlivem helenistické kultury přísloví se etabloval jeden z řídících principů pro uspořádání hypotextu v pijutu, které zároveň mělo učiniti zadost nárokům poetiky. Halachický sumář, jménem r. Jišma'ela, i sumář pro agadickou literaturu, v souvislosti se jménem r. Eli'ezera b. Josi ha-gelili, společně z 2. století o. l., se v rabínské a midrašické literatuře záhy diferencují, avšak v synagogální poezii prochází kontraktivním procesem, analogicky k procesu spojování poetických nároků, témat, inovativnosti, liturgického zasazení do jediného verše či strofy. Ačkoliv nelze identifikovat více než polovinu hypotextu v poetickém verši, přece byl v této dizertaci učiněn pokus reflektovat explicitní vyjádření zapojení principů i jejich implicitní aplikace v pijutu, jenž se historicky stal nástrojem pro didaktické, mnemotechnické účely, účely obce, rabínských ješivot, kruhů učenců i chazanim-pajtanim.