K prezentaci českého slovesného vidu ve výuce japonských mluvčích

Abstract

Poprvé jsem se s češtinou setkala v roce 1995 v Londýně. Tehdy Jsem chodila do londýnské jazykové školy, abych zlepšila svou angličtinu. Tam bylo i několik českých studentů. Věděla j sem, že existuje země jménem Česká republika, přestože jsem se seznámila s lidmi z této země poprvé v životě a poprvé jsem slyšela, jak ti lidé mluví svým jazykem - češtinou. Nepamatuji si, jestli na mě tehdy udělala čeština nějaký zvláštní dojem. exoticky jako ostatní jazyky. Asi ten, že čeština zní stejně V roce 1997 jsem návštívila Českou republiku jako turista. To bylo moje druhé setkání s češtinou. Tehdy jsem ovšem neuměla ani jediné české slovo, a proto jsem během svého desetidenního pobytu všude mluvila anglicky. Přesto j sem slyšela češtinu kolem sebe a viděla jsem plakáty nebo nápisy napsané česky. Je jasné, že jsem věděla, jak čeština zní a jak se píše česky mnohem lépe, než tehdy v Londýně. Další setkání s češtinou bylo v Japonsku. Zanedlouho po návratu z cesty po České republice jsem náhodou objevila dvanáctidenní intenzivní kurz češtiny nedaleko od svého města. Důvod, proč jsem se ho zúčastnila, byl jednoduchý. Protože jsem vlastně nevěděla, že něco takového ve sousedním městě existovalo, myslela jsem si, že by byla škoda nechat si ujít takovou příležitost, kterou neměl každý. Tehdy jsem si neuvědomila, že tato...