Ve světové literatuře se odpradávna objevují prvky z cizího, dalekého, někdy i neznámého prostředí, ať už se jedná o pojmenování rostlin, ovoce, zvířat a věcí, názvy míst, popis lidí, jejich vzhledu a obyčejů, nebo o přímé zobrazení vzdálených a neznámých zemí, jejich obyvatel ajejich života. Přítomnost cizokrajných prvků v nesčíslné řadě literárních děl nabývá někdy výrazné převahy, stávají se jejich tématy, motivy atd., a to v poezii, próze či dramatu. Tato díla patří často ke klenotům světové literatury, stejně jako jiná téhož druhu nacházíme v zábavné a populární četbě. Přes jejich rozdílnost a literární úroveň je spojuje právě záliba v cizokrajnosti, tzv. exotismus. Slovo exotický je řeckého původu, prefix exo znamená ven, mimo, vně, z čehož vyplývá, že základním rysem veškeré exotické literatury je cizorodost, odlišnost. Exotismus v literatuře je neoddělitelně spjat s dějinami lidstva, vývojem společenských mravů, dějinami myšlení, filozofie, a dokonce i náboženství. Váže se k němu také technický pokrok, který se stal předpokladem objevitelských cest a poznání světa. V souladu s těmito evolučními změnami nabývá exotismus v literárních dílech různých a mnohotvárných podob. Pro svou diplomovou práci jsem si vybrala sledování základních proměn exotismu v české a francouzské literatuře od 18. století do...