"Podmínky exilu: jazyk, text a historie u Libuše Moníkové a Milana Kundery"

Abstract

Diplomová práce se zabývá vymezením termínu exilu a jeho podmínkami, dále se práce věnuje dopadům této životní zkušenosti na tvorbu spisovatelů, zvláště pak problému psaní v cizím jazyce a roli překladu. Konkrétně předkládaná práce vychází z literárních děl Libuše Moníkové a Milana Kundery. První kapitola blíže představuje celkové výzkumné pole a výskyt spřízněných témat v díle obou autorů. Další dvě kapitoly se věnují jednotlivým aspektům tvorby podmíněným exilem - jazyku a překladu i korelaci mezi textem a historií. Poznatky z analýz provedené v rámci této diplomové práce se vztahují nejen na jednotlivé autory, nýbrž je lze také uplatnit ke zpřesnění a doplnění obrazu české literatury druhé poloviny 20. století, pro jehož pochopení je fenomén exilu zcela zásadní. Klíčová slova exilová literatura, Milan Kundera, Libuše Moníkové, Pražské jaro, překlad.

This diploma thesis aims to demarcate the term "exile" and its conditions, further the thesis explores the impacts this experience has on a writer's work, especially the problem of writing in a foreign language and the character of translation. Concretely the present thesis is based on the literary work of Libuše Moníková and Milan Kundera. The first chapter examines the general research field in detail and the occurrence of related themes in the production of both authors. The following two chapters treat individual aspects of work created under the condition of exile - language and translation on the one hand, the correlations of text and history on the other. The findings of all analyses performed within this diploma thesis relate not only to the individual authors, but can be employed to specify and supplement the over-all picture of Czech literature of the second half of the 20th century, as the phenomenon of exile is essential for the understanding of this specific period. Keywords Literature in exile, Milan Kundera, Libuše Moníkové, Prague Spring, translation.