Contemporary culture vs. Irishness in the plays of Martin McDonagh

Abstract

Hry irského dramatika Martina McDonagha se v posledních letech setkaly s mohutnou diváckou a kritickou odezvou. Předmětem diskuze se navzdory autorově britské národnosti nejčastěji stává jeho příslušnost k irské dramatické tradici a jeho vyobrazení Irska, kam zasadil většinu svých her. Jeho dramata vybočují z řady mírou násilí a útoky proti tradičním irským hodnotám, jakou je například náboženství nebo rodina. McDonagh sám tvrdošíjně popírá vliv svých irských dramatických předchůdců a jako svůj hlavní zdroj inspirace uvádí současnou popkulturu, zejména akční filmy a seriály. Pečlivé zkoumání jeho her však svědčí o něčem jiném - vliv J.M. Synga, Samuela Becketta a mnoha jiných je nezpochybnitelný. Tyto nesrovnalosti v prohlášeních autora zmátly již mnoho kritiků - k stávajícím nesnadnostem při interpretování a zařazení McDonaghových her se tedy přidává i fakt, že často protichůdná slova dramatika samotného nelze ve většině případů brát za bernou minci. McDonagh nerozlučně sepjal většinu svých dramat s irskými reáliemi a stal se terčem mnoha kritiků, tvrdících, že své renomé založil na zesměšňování irského venkova. Avšak lehkost, se kterou McDonaghovy hry překračují hranice států a kultur svědčí o tom, že jádro dramatikovy práce spočívá hlouběji. Při translokaci jeho dramat sice zhusta dochází ke ztrátě...

Thirteen years ago, in 1997, the theatrical community around the world was for the first time amazed by the new emerging persona of European drama, Martin McDonagh (1970), who made a spectacular debut by his play The Beauty Queen of Leenane in 1996. This work was followed by three more pieces in quick succession, further confirming McDonagh's status as a rising star. The author has to date publicly produced seven plays which quickly found their way from Great Britain and Ireland into the whole world and enjoyed tremendous success everywhere they were performed. The appearance of a new persona naturally invited a large amount of attention and sometimes very heated criticism; the core debate focuses mainly on the most prominent and shocking aspects of McDonagh's plays - namely violence, emotional vacuum, authenticity and alleged misrepresentation of Irishness. In its introductory contextual part, this thesis would like to illuminate McDonagh's status as an Irish writer, try to place him within the Irish dramatic tradition and provide a comparison with some of his predecessors, namely J. M. Synge and his Playboy of the Western World. This chapter of the thesis will equally concentrate on major themes and means of representing Irishness in the plays and on features connecting McDonagh to other Irish...