Příspěvek ke studiu historiografické diskuse o politice appeasementu v anglicky psané odborné literatuře

Abstract

Historické interpretace dějin britské diplomacie 30. let 20. století je někdy obtížné oddělit od interpretací, které vysvětlují události druhé světové války. Historikové často spojují britskou politiku appeasementu s vypuknutím války a předkládají nám tento zjednodušený přehled událostí: britští politikové dopustili příchod války tím, že umožnili Hitlerovi vyzbrojit Německo, konsolidovat jeho západní hranice a expanzi na východ. Britové nedokázali zabránit Hitlerovi v okupaci Porýní v březnu 1936 a o dva roky později nezasáhli proti německé anexi Rakouska. Šest měsíců po anšlusu britský premiér Chamberlain akceptoval odstoupení Sudet Německu v Mnichově. Poté, co Hitler na jaře 1939 obsadil zbytek Československa, poskytli Britové záruky územní celistvosti Polsku. Když Hitler v září 1939 na Polsko zaútočil, britská vláda se spolu s Francií postavila na jeho obranu a vyhlásila Německu válku. Britské rozhodnutí jít do války a dostát svým závazkům opožděně ale neodvolatelně zvrátilo dřívější usmiřovací politiku, která uznávala Hitlerovy teritoriální požadavky jako pokus dosáhnout s Německem mírového evropského uspořádání. Většina historiků s touto analýzou politiky appeasementu souhlasí, ale liší se v názorech na její příčiny. Proč Britové čekali až do roku 1939, aby se postavili Hitlerovi silou? V zásadě...