Não mandarás!: Piropo em Portugues - uma perspectiva
Não mandarás!: Piropo in Portuguese - a point of view
Não mandarás!: Piropo v portugalštině - perspektiva
diplomová práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/35390Identifikátory
SIS: 73886
Kolekce
- Kvalifikační práce [23745]
Autor
Vedoucí práce
Oponent práce
Hricsina, Jan
Fakulta / součást
Filozofická fakulta
Obor
Francouzština - Portugalština
Katedra / ústav / klinika
Ústav románských studií
Datum obhajoby
13. 9. 2010
Nakladatel
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaJazyk
Portugalština
Známka
Velmi dobře
Piropo, jehož anglickým ekvivalentem je Street Remark, je jev sociolingvistický. Bylo o nem napsáno malé množství prací, ackoliv se jedná o jev univerzální. Portugalský piropo se zásadne odlišuje, jak od španelské tak i od anglické verze. Je soucástí kontinua evaluacních sekvencí, z cehož vyplývá i jeho velká promenlivost. Autorem je vetšinou muž, cílem žena, ale v posledních letech se rozdelení rolí mení. Má funkci hodnotící, gendrující a kontrolní. Puvabu mu dodávají stylistické prostredky a odkazy ke kulture, ve které se vyskytuje. V portugalštine je velmi castý, v ceštine nikoliv ackoliv prokazatelne existuje. O jeho nevýraznosti svedcí i fakt, že dosud není pojmenován.
Piropo, the English equivalent of which is "street remark", is a sociolinguistic phenomenon. Only few works have been written about it, although it is a universal phenomenon. The Portuguese piropo differs fundamentally from both its Spanish and English counterparts. It is part of a continuum of evaluation sequences, which results in its great variability. It is usually authored by a man and aimed at a woman, but these roles have begun to shift recently. It performs an evaluative, gender-oriented and controlling function. Its appeal consists in the stylistic means and references to the culture in which it occurs. It is very common in Portuguese, not so much in Czech, although it doubtless exists. The fact that there is no name for this phenomenon in Czech as yet is proof enough of its indistinctiveness.