Propemptikon a další tradiční formy v Horatiových Ódách a Epódách

Abstract

€ecká archaická lyrika byla vždy svázána s nějakým specifickým náboženským či sociálním kontextem; pravidla dané literární formy (lex operis) byla pevně stanovena a plně respektována. V helénistickém období, kdy již lyrická tvorba tento kontext opustila, počaly být zákonitosti různých literárních forem, do té doby pevně dané, opou‰těny, rozdíly mezi jednotlivými subžánry se postupně rozmělňovaly a helénističtí básníci začali v hojněj‰í mífie využívat mí‰ení různých žánrů a subžánrů. Na tuto tradici pak navázali neóterikové a později i Horatius. Jednou z mnoha lyrických forem, jejichž počátky můžeme vysledovat již v fiecké archaické lyrice, je paraklausithyron a propemptikon. Zatímco prvně jmenovanému subžánru jsem se věnovala ve své ročníkové práci, pfiedmětem diplomové práce je propemptikon, báseň na rozloučenou. V úvodních kapitolách bude podán pfiehled motivů charakteristických pro tuto literární formu, vždy ve spojení s pfiíslu‰nými citáty z dochovaných skladeb fieckých lyriků a helénistických básníků. Vět‰í pozornost bude věnována fragmentům dvou propemptik, jež jsou prvními známými zástupci této formy v fiímské poezii - Partheniovu propemptiku a Cinnovu Propemptiku Pollionis. Jádrem diplomové práce je pak podrobný rozbor a interpretace Horatiových ód I 3 a III 27, které jsou nejvýrazněj‰ími zástupci...

The dissertation concerns a literary form designated as "propempticon" and its typical representatives within Horace - Epode X and Odes I 3 and III 27. The initial definition of the term "propempticon" itself is followed by a list of propempticon examples in Greek poetry - where the archaic Greek lyrics are concerned no complete piece of work has been preserved which could be designated as propempticon, only individual motives characteristic for this literary form within one piece of work are always present. These motives were later developed by poets of the Hellenistic period and later the propempticon appeared in works of epigrammatic as an individual literary form. Closer attention is paid to propempticon in Roman poetry before Horace. An analysis is carried out in the dissertation of the two preserved fragments from Parthenius' piece, an example of the first known propempticon in Roman literature, and further in the five fragments of Cinna's propempticon dedicated to Asinius Pollio. The following chapter summarizes motives characteristic for propempticon in archaic Greek lyrics and Hellenistic poetry on the one hand and Roman poetry of the 1st century BC on the other. Theoretic essay on propempticon from the rhetor Menander of Laodice (3rd century BC) is mentioned in brief. The body of the dissertation...