Giving a voice to the Other: Said's theory of anti-colonial resistance

Abstract

Tato práce se zabývá analýzou problematiky protikoloniálního odporu, jak jej zpracovávají Michel Foucault, Homi Bhabha a Edward Said. Konceptu protikoloniálního odporu se v porovnání s tématy koloniální moci a koloniálního diskursu dostává podstatně méně pozornosti. Tato diskrepance je jedním z důsledků současného pojetí koloniální moci a koloniálního diskursu v rámci postkoloniálních teorií. Teoretické zpracování koloniální moci a odporu proti ní v díle Edwarda Saida a Homi K. Bhabhy vychází z díla Michela Foucaulta. Foucaultova koncepce moci se s otázkou odporu vyrovnává tak, že definuje odpor jako funkci moci, čímž omezuje možnosti odporu a přesouvá odpor z dosahu kolonizovaného do rukou kolonizátora. Podobně oslabuje Bhabhovu koncepci odporu absence úvah o domorodém, protikoloniálním a politickém vědomí. Said nabízí ve svém díle podstatně diferencovanější popis koloniální zkušenosti, odmítá jednotnou koncepci koloniální moci a naopak vytváří prostor pro protikoloniální subjektivitu a konání. Tato práce se nejprve zamýšlí nad pojetím moci a odporu v díle Michela Foucaulta a následně analyzuje, jak s ním ve svém díle pracují Edward Said a Homi Bhabha: kde se s Foucaultovým pojetím prolínají, kde se od něj liší nebo jej, v Bhabhově případě, naplňují. I když Saidův a Bhabhův přístup charakterizují odlišné...

Compared to the detailed theoretical analysis of colonial power and discourse, the conception of anti-colonial resistance has been generally underdeveloped and undertheorised. This inadequate, theoretical concern with resistance to colonialism has lead to the current conception of colonial power and discourse in postcolonial theory. This argument is illustrated on the analysis of the approaches to resistance in the works of Foucault and Bhabha, who have paid the major attention to the issues of power, knowledge and colonialism. They are countered by the work of Edward Said who brings resistance to the focal point of the post- and anti-colonial discourse. Foucault argues that resistance is neither defined by terms of its object, nor is it the result of intentionality on the part of the subject, whether this subject is collective or individual. He thinks of power as an intentional question without a subject, as if he were talking about purposefulness without purpose or action without agency. Yet, Foucault's theory of resistance remains inadequately explored. For Foucault, resistance is not integral but rather a necessary condition for the operation of power. Power itself is viewed as an undifferentiated conception: he tends to think of power from the standpoint of its actual realisation, not the opposition to...