Česká osvícenská pouť. Náboženské poutě v českých zemích na přelomu 18. a 19. století

Abstract

The dissertation examines religious pilgrimages in the lands of the Bohemian crown at the end of the eighteenth century and in the first half of the nineteenth century, during the period of the Enlightenment and Josephinism. It focuses primarily on the extent to which the state authorities in practice succeeded in enforcing bans and restrictions of this traditional form of religiosity, and on the ways in which the population resisted such pressure. At the same time, it examines, among other aspects, the role of the clergy in the implementation of the Josephinist policy. The study is based on extensive archival research and uses a case-study approach focusing on selected pilgrimage sites. It demonstrates that official regulations, despite sometimes relatively harsh repression, largely failed to achieve their goals and that a broad "grey area" persisted around pilgrimages. At the same time, state policy contributed to a long-term transformation of religious values within society, which was accompanied by a relative decline in pilgrimage practices, particularly among the higher and more educated social classes. The attitudes of ecclesiastical authorities appear to have been highly diverse and changeable, ranging from cooperation with anti- pilgrimage measures to the defence of traditional forms of piety.

Dizertační práce se zabývá náboženskými poutěmi v českých zemích na konci 18. století a v první polovině 19. století, v době osvícenství a josefinismu. Snaží se zejména zjistit, nakolik se státní moci dařilo v praxi prosazovat zákazy a omezení této tradiční formy religiozity, a jakým způsobem naopak obyvatelstvo dokázalo tomuto tlaku vzdorovat. Současně sleduje úlohu duchovenstva v realizaci josefinské politiky. Práce vychází z rozsáhlého archivního výzkumu a postupuje metodou případových studií pro vybraná poutní místa. Dokládá, že úřední nařízení svého cíle navzdory občas poměrně tvrdým represím zdaleka nedosáhla a kolem poutí přetrvávala rozsáhlá šedá zóna. Současně však státní politika přispívala k dlouhodobé změně náboženských hodnot společnosti - s ní se pojil relativní ústup poutní praxe, zvláště u vyšších a vzdělanějších vrstev. Postoje církevních autorit se ukazují jako výrazně různorodé a proměnlivé - od spolupráce při protipoutních opatřeních po obhajobu tradičních forem zbožnosti.